Další: A) Adiabatické metody Výš: Obsah Předchozí: 5. Teorie Howlanda a Yajimy

6. Metody vyšetřování časově závislých systémů

Velká část známých výsledků byla odvozena za předpokladu, že na časovou závislost lze nahlížet jako na poruchu časově nezávislého hamiltoniánu splňujícího některé předpoklady. To znamená, že hamiltonián lze psát ve tvaru

$$H(t)=H_{0}+V(t),$$

kde je časově nezávislý neporušený hamiltonián, o němž se například předpokládá, že má čistě bodové spektrum, které je navíc diskrétní,

$$% latex2html id marker 1421\sigma (H_{0})=\sigma _{\mathrm{pp}}(H_{0})=\{E_{m}\}^{\infty }_{m=1}.$$

O časově závislé poruše se předpokládá, že je v jistém smyslu malá.

Zmíníme se o dvou metodách, a sice o adiabatické metodě a o iterační metodě typu KAM.