Města a stavby

Hrad Kumamoto (熊本城 kumamoto-džó) se nachází ve stejnojmeném městě (tedy Kumamoto) a byl založen zhruba před 400 lety. Tento hrad sloužil jako samurajská pevnost a na svou dobu byl velmi dobře zabezpečen proti dobytí. Některé mechanismy obrany uvidíte na obrázcích. Během vzpoury v roce 1877 byl kompletně spálen a v roce 1960 ho znovu obnovili. Jenže v té době moc Japonci nedbali starobylých stavebních postupů, a tak hrad postavili rovnou z železobetonu. Z venku vypadá hezky, ale uvnitř je to semtam dost hrůza, holt železobeton se nezapře. Okolo hradu jsou zrekonstruované budovy, už naštěstí z původních materiálů. Jedna budova zůstala dokonce původní. Hrad Kumamoto je jedním z nejznámějších samurajských hradů v Japonsku (ještě pak Himedži a Macumoto). Samuraj je v podstatě voják ale urozený nebo vznešený, třeba ze šlechtické rodiny. Byli to např. ti, kteří sloužili těm nejdůležitějším a nejvznešenějším lidem v Japonsku. V tomto albu najdete i fotky tradičních samurajských obydlí zevnitř.

Jinak město Kumamoto má asi 1.4 milionu obyvatel a je hlavním městem prefektury Kumamoto. V prefektuře Kumamoto má velkou tradici jíst syrové koňské maso, tzv. Basaši (obrázek zde a zde). Do Kumamota se lehce dostanete z Fukuoky pomocí Relay Tsubame.

Takačiho 高千穂 (Takachiho) je malé město v prefektuře Mijazaki (宮崎 Miyazaki), má asi 15 tisíc obyvatel. [Google maps]. Je sice malé, ale z pohledu japonské historie, nebo spíš mytologie, je velice důležité. K tomuto místu se totiž vztahuje šintoistická legenda o božstvech (Amaterasu, Ninigi a dalších), o stvoření Japonska,... Je zde svatyně věnovaná bohyni slunce Amaterasu (Ama no Iwato 天岩戸).

V Takačiho je v podstatě japonský venkov, v okolí jsou buď hory nebo rýžová či jiná políčka, semtam nějaký barák. Dále zde najdete známou výrobnu japonské pálenky (Šóčú 焼酎), oblíbenou turistickou atrakci "Rokle Takačiho", a onsen.

Mijazaki (宮崎 Miyazaki) je hlavním městem prefektury Mijazaki, která se nachází na jihu ostrova Kjúšú (Kyuushuu 九州). [Google maps]. Město není moc veliké, žije zde kolem 360 tísíc obyvatel. Protéká jím řeka Ojodo. Najdete zde muzeum kosmonautiky, technickou univerzitu a samozřejmě nějaké ty chrámy a svatyně. Jedna z nich se nachází na ostrově Aošima (青島 Aoshima). Na tomto ostrově je i subtropická botanická zahrada.

Toto album obsahuje několik fotek z okolí univerzity v Čibě. Ta se nachází naproti stanici Niši-Čiba (西千葉駅) na lince Sóbu (総武本線 sóbu-honsen) [google maps].
Univerzita je v klidném místě, obklopená spíše menšími baráčky a užšími ulicemi. Já jsem zde strávil týden. Byly ovšem pouze prázdniny, žádné vědecké bádání. Prof. Sakurai a jeho studenti mají totiž solidně vybavenou laboratoř včetně postele, sprchy a pračky. V Japonsku je totiž běžné zůstávat v laboratořích přes noc nebo dokonce i několik dní. Obzvláště u lidí provádějících delší experiment.

Několik fotek z města Nagoja (Nagoya 名古屋). Město Nagoja se nachází zhruba v polovině cesty mezi Tokiem a Ósakou [google maps]. V Nagoje například sídlí hlavní vedení firmy Toyota. Já jsem zde strávil pouze pár hodin, takže nemám žádné pořádné fotky. Můžete se tedy kouknout leda na část města okolo hlavní stanice Šinkansenů. O Nagoje se také říká, že zde jsou ty nejkrásnější ženy. Podle toho, co jsem viděl na ulici bych docela i souhlasil (sorry, ale nemám fotky Sad ).

Různé fotky z Tokia (東京, správně japonsky se vyslovuje Tókjó). Tyto fotky jsem vyfotil během své návštěvy v Tokiu a Čibě 9. srpna až 16. srpna 2008. [google maps]

Tokio je (jak všichni víte) hlavním městem Japonska. Zároveň je to i jedna ze 47 prefektur. Tokio je sídlem vlády a Japonské císařské rodiny. V překladu to znamená "východní hlavní město". Tokio se dříve jmenovalo Edo (江戸), ale když se stalo hlavním městem (předtím to bylo Kjóto), tak se přejmenovalo na Tokio. Tokio je velmi zalidněné, má zhruba 12.8 milionu obyvatel, tj. asi 5800 lidí na kilometr čtvereční.

Pár fotek z turistických míst v Kyotu. Kyoto je jedno z turisticky nejoblíbenějších míst, takže jako Evropani jsme tam nebyli vůbec IN. Xso! Amíci tam ale bodovali, místo aby šli na suši, tak zapadli do mekáče. Co jiného taky čekat od přiblblých amíků. Nestihli jsme projít vše, protože nám už zbývalo jen půl dne. Stihli jsme jen Šógunův hrádek Nijo, dřevěný buddhistický chrám Kiyomizu-dera a císařský park. Pak jsme ještě zašli do ulice Pontočó, kde jsou jen restaurace a v dřívějších dobách zde žily Gejshy.

Několik fotek z místa, kde v roce 1945 vybouchla atomovka. Výbuch ustálo jen několik málo budov, z nichž nejznámější je dům, který se nacházel téměř pod místem výbuchu (atomovka bouchla asi 500m nad zemí). Tento dům navrhl Čech, Jan Letzel. Nyní je na místě výbuchu velký park s mnoha památníky, včetně tohoto domu. Když si uvědomíme, že tato atomovka měla sílu něco málo přes 13 kilotun TNT a způsobila něco takového (v okolí 4km nezůstalo téměř nic) a že dnešní atomovky a vodíkové bomby mají sílu i stovky megatun, tak z toho až mrazí.

Pár fotek obyčejných japonských budov, ulic, něco málo z japonských univerzit atd. Většinou nic moc zajímavého.