Japonské tituly u jmen

V japonštině se obvykle za jménem člověka používají zdvořilostní tituly, toho jste si určitě všimli (například při koukání na anime). Nejobvyklejší je san, což znamená pan, paní nebo slečna. Takže například pan Yamada by byl Yamada-san. Další běžná oslovení jsou sama, sensei, kun a chan. Tyto se také používají za jménem. Popišme si použití těchto titulů podrobně.

V Japonsku je používání těchto titulů považováno za velmi důležité. Vynechání nebo zapomenutí titulu vypovídá o tom, že dotyčná osoba nemá dobré vychování. Existuje několik výjimek, kdy se za jméno nic nepřidává. Žádný z titulů nepoužijeme, když mluvíme o rodinných příslušnících nebo když jako členové jedné skupiny mluvíme o někom z jiné skupiny. Příklad: Zaměstnanci jedné firmy se mezi sebou oslovují nejčastěji s titulem san za jménem, ale když mluví o někom z jiné firmy, tak řeknou pouze jméno. Platí to i při hovoru o člověku s vyšším postavením z druhé skupiny než je postavení člověka z první skupiny. Příklad: Údržbář při hovoru se svým šéfem určitě použije např. shachou (čteme „šačó“) nebo sama za jeho jménem, ale při hovoru o šéfovi jiné firmy žádný titul nepoužije.

Běžné tituly:

San: San さん je nejběžnější zdvořilostní titul, odpovídá našemu pan, paní nebo slečna. „San“ se nemusí používat pouze za jménem osoby, ale například i za profesí nebo podobně. Například v knihkupectví můžeme prodavače oslovit „honya-san“, což by znamenalo „pane knihkupče“. Řezníka lze tedy oslovit třeba „nikuya-san“ neboli „pane řezníku“. „San“ se také někdy používá při mluvení o firmách (např. prodejna firmy Kojima Denki lze říct jako Kojima Denki-san. Někdy se „san“ používá i za názvy jídel nebo zvířat. Ryba určená pro výrobu jídla je „sakana-san“. Králík jde říct jako „usagi-san“. Zdvořilejší verzí „san“ je „sama“.

Kun: Kun 君 je neformální oslovení blízké osoby, nejčastěji se používá při oslovení mužů. Senioři takto například oslovují juniory, stejně tak se oslovují i muži přibližně stejného věku a postavení a také se tak oslovují všechny malé děti mužského pohlaví. Lze tak oslovit i domácího mazlíčka mužského pohlaví. Učitelé takto oslovují kluky ve třídě, zatímco holky oslovují jako „san“ nebo „chan“ (čti „čan“). Pravidlo, kdy použít a nepoužít „kun“ je stejné jako pro „san“. Když ho nepoužijeme, bude to považováno za nevychovanost. Lze ho vynechat při mluvení o rodinných příslušnících.

Chan: Chan ちゃん (čteme „čan“) je přípona, kterou použijeme při oslovení dětí, zvířat a lidí, které známe odmalička. Pokud chceme použít „chan“ pro dospělé, které neznáme odmala, tak to vyžaduje důvěrnou znalost dotyčného, pro ženy je třeba o něco méně důvěrnosti než pro muže. Použití „chan“ za celé jméno je o něco málo méně důvěrné, než když „chan“ použijeme za zkrácenou verzi jména. Například oslovení [[Nara Shikamaru|Shikamaru]] ve spojení „Shika-chan“ by si asi dovolila leda Shikamarova holka ([[Temari]]? ^_^), kdežto „Shikamaru-chan“ by šlo i od někoho jiného.

Senpai a Kouhai: Senpai 先輩 se používá při oslovení starších studentů těmi mladšími v akademickém nebo jiném vzdělávacím prostředí (ale také např. ve sportovních klubech a kroužcích nebo na firemním školení). Kouhai 後輩 (čteme „kóhai“) je opakem „senpai“. Oslovují se tak mladší studenti. Pozor, někdy to může být trošku urážlivé.

Sensei: Sensei 先生 (čteme „sensé“), toto slovo je odvozeno ze slov „xiān shēng“ z mandarínské čínštiny, což znamená mistr (čínsky neumím, ale myslím, že by se to četlo asi šian šen, kdyžtak mě opravte). Používá se při oslovení učitelů, doktorů, právníků, politiků a jiných autorit. Tímto oslovením dáváme najevo respekt někomu, kdo dosáhl jistého úspěchu v nějaké činnosti. Např. fanoušci mangy oslovují autory manga komixů jako „sensei“, autor Naruta je tedy oslovován jako Kishimoto-sensei.

Sama: Sama 様 je uctivá verze od „san“. Použijeme při oslovení někoho, kdo má mnohem vyšší postavení než my (např. [[Sarutobi|Hokage-sama]]). V obchodním prostředí se používá pro oslovení zákazníků. Pozor na použití, někdy to může vyznít, že si z dotyčného děláte srandu, když používáte tuto velmi zdvořilou příponu. Sama se také často používá u jmen v poštovních adresách a také v obchodních e-mailech.

Dono (Tono): Dono a tono, oboje psáno 殿, zhruba znamená „lord“. V dnešním jazyce se už nepoužívá, i když se může sem tam objevit v korespondenci. Lze to také zahlédnout na lékařských předpisech nebo písemných oceněních. Pozn.: fandové mangy a anime si možná všimli, že toto oslovení není zas tak neobvyklé. Je zde použito ve dvou formách – pokorné a rovnocenné. V pokorné verzi znamená něco méně než „sama“ ale více než „san“. V rovnocenné verzi se takto mohou oslovovat mocné a důležité osoby mezi sebou.

Ue: Ue 上 doslovně přeloženo znamená „nad“ a tím pádem znamená více respektu. Toto oslovení se už moc nepoužívá, lze ho slyšet už jen ve spojení chichi-ue 父上 (čteme čiči-ue) a haha-ue 母上, když zdvořile oslovujeme otce nebo matku.

Iemoto: Iemoto 家元 je zdvořilejší verze „sensei“, používá se pro oslovení nejvýše postavených osob ve škole (ředitel) nebo vedoucích kroužků zabývajících se tradičními uměními (kaligrafie, ikebana, čajové obřady).