[REKLAMA]

Zápisky z Algebry a analýzy v aplikacích

p-adická čísla

Mějme metrický prostor (,d) s metrikou d(x,y)|xy|. Tento metrický prostor není úplný – například posloupnost (1+1n)n je cauchyovská, ale nemá limitu. Můžeme tedy říct, že reálná čísla jsou jeho zúplněním. Pojďme zobecnit tento pojem a následně ho vyzkoušet s trochu jinou metrikou.

Definice. Metrický prostor (M*,d*) je zúplnění metrického prostoru (M,d), pokud je úplný a existuje izometrie :MM* taková, že (M) je hustá v M*. To jest: (x,yM)(d(x,y)=d*((x),(y))) (xM*)(Bx)(BxM)
Definice. Nechť p,r. Nechť rpkab, kde a,b,k,ap,bp. Potom definujeme p-adickou absolutní hodnotu r jako |r|ppk. Speciálně definujeme |0|p0.
Věta. ||p splňuje axiomy absolutní hodnoty:
Věta. ||p je nearchimédovská: (r,q)(|r+q|pmax{|r|p,|q|p}) Navíc je-li |r|p|q|p, potom jde o rovnost.
Definice. p-adická metrika je definována jako dp(x,y)|xy|p.
Věta. Nechť r,q,s. Potom alespoň dvě z hodnot |rq|p,|qs|p,|sr|p jsou stejné. Tedy „každý trojúhelník je rovnoramenný“.
Věta. Je-li r, potom |r|p1.
Věta. Nechť r,q,R+. Potom qBr(R)Bq(R)=Br(R). Tedy každý bod v kouli je její střed.
Definice. Posloupnost (an)ω je p-cauchyovská, pokud je cauchyovská v p-adické metrice.
Věta. Posloupnost (an)ω je cauchyovská právě tehdy, pokud (ε+)(n0)(n,nn0)(|an+1an|p<ε)
Věta. Metrický prostor (,dp) není úplný pro p>3.
Věta. Je-li posloupnost p-cauchyovská, potom je p-omezená.
Věta. Množina všech p-cauchyovských posloupností je uzavřená na sčítání a násobení.
Věta. Množina p-cauchyovských posloupností splňuje všechny axiomy tělesa kromě inverze na násobení.
Definice. p je množina tříd ekvivalence na množině p-cauchyovských posloupností, kde (an)(bn), pokud limn|anbn|p=0.
Definice. Nechť [(an)],[(bn)]p. Definujeme sčítání a násobení jako [(an)]+[(bn)][(an)+(bn)] [(an)][(bn)][(an)(bn)]
Věta. V p má každý nenulový prvek inverzi, tedy jde o těleso.
Definice. Pro všechna ap definujeme aplimn|an|p. (Z předchozí věty víme, že tato limita existuje.)
Věta. p je ultranorma.
Věta. p je zúplnění metrického prostoru .
Definice. Triviální absolutní hodnota racionálního čísla x je definována jako |x|triv[x0]
Věta (Ostrowski). Všechny netriviální absolutní hodnoty v jsou ekvivalentní buď normální, nebo nějaké p-adické absolutní hodnotě. (Tedy pro každou absolutní hodnotu ||* je (c+)(x)(|x|*=|x|c)(p,c+)(x)(|x|*=|x|pc)).
Věta. p stejně jako není algebraicky úplný prostor, tedy neplatí, že každý polynom má kořen. Můžeme ho podobně jako reálná čísla „zkomplexnit“, ale na rozdíl od komplexních čísel tím nevznikne topologicky úplný prostor, takže ho musíme opět zúplnit.
Věta (Monsky 1970). Je-li n liché číslo, potom není možné rozdělit čtverec na n trojúhelníků stejného obsahu.

Aritmetika v p-adických číslech

p-adický zápis můžeme rozšířit na celé p, jelikož každé číslo po vynásobení nějakou mocninou p bude p-adicky celé. To celkově znamená, že každé číslo se dá zapsat pozičním zápisem o základu p, kde před tečkou může být nekonečně mnoho číslic a za tečkou je konečně mnoho číslic.

Cvičení. Najděte 2-adické zápisy čísel 1,53,53,13,23,13,23.
Věta. (r)(|r|p|r|p=1)
Příklad. V 7 existuje 2.
Příklad. V 5 neexistuje 2.
Věta. Nechť p,kp. V p existuje k právě tehdy, pokud k je kvadratický zbytek modulo p.
Cvičení. Ukažte, že existuje takové x5, že x2=1. Najděte posledních deset číslic.

Základní věta algebry

Lemma. Je-li p polynom, potom p𝒞().
Lemma. (m)(z)(c)(cm=z)
Lemma. Nechť neprázdná množina A je kompaktní a f:A spojitá. Potom f na množině A má minimum.
Lemma (d'Alembert). Nechť p je polynom stupně alespoň 1. Nechť pro nějaké a je p(a)0. Potom (R+)(bBa(R))(|p(b)|<|p(a)|).
Věta (základní věta algebry). Nechť p: je polynom stupně n1. Potom existuje z0 takové, že p(z0)=0.
Důkaz. Bez újmy na obecnosti je p(0)=0 (jinak nějak podle d'Alembertova lemmatu můžeme vyšetřovat polynom q(z)p(z+a)p(a)). Nechť (cn) jsou koeficienty p, speciálně c0=0. Nechť m je největší číslo takové, že (jm1^)(cj=0). Můžeme psát p(z)=1+cmzm+(cm+1++cnznm1)zn+11+cmzm+r(z) Dokážeme, že (ρ(0,1))(zB0(ρ))(|r(z)|<|cmzm|<1) Použijeme trojúhelníkovoou nerovnost: |r(z)||z|m+1(|cm+1|++|z|nm1|cn|)|z|m+1(|cm+1|++|cn|)<?|cm||z|m Poslední nerovnost platí, pokud zvolíme dostatečně malé ρ. Definujme nyní αcm|cm|m Zřejmě |α|=1, takže vezmeme-li bαρ, bude bB0(ρ). Zároveň je cmbm=ρm|cm| Podle již dokázané nerovnosti máme |r(z)|<|cmbm|=ρm|cm|<1 |p(b)||1+cmbm|+|r(z)|=1ρm|cm|+|r(z)|<1 Je-li |z|, potom |p(z)|. Jelikož zjevně p(z)zncn, pro dostatečně velké |z| bude |p(z)|>|p(0)|. Z toho speciálně máme (r+)(z,|z|=r)(|p(z)||p(0)|). Z kompaktnosti plyne, že (r0B0(r))(zB0(r))(|p(z0)||p(z)|). Kdyby bylo |z0|=r, potom |p(z0)|>|p(0)|, což je spor s minimalitou. Tedy z0B0(r). Předpokládejme pro spor, že |p(z0)|0. Potom z D'Alembertova lemmatu ???
Věta. Obdélník o stranách 1,x, kde x, nelze pokrýt konečně mnoha čtverci.
Důkaz. Nechť to jde. Označme čtverce Q1,,Qn. Nechť si jsou delky jejich stran. Uvažujme vektorový prostor  nad . Vezměme jeho podprostor V[1,s1,,sn]λ. Zjevně 1,xV. Jelikož 1,x jsou lineárně nezávislé, můžeme je doplnit na bázi V. Zjevně existuje právě jedno zobrazení f takové, že f(1)=1,f(x)=1 a pro zbytek bazických čísel je nulové. Pro obecný obdélník R definujme v(R)f(a)f(b). Speciálně pro náš obdélník R^ je v(R^)=1 a pro každý čtverec je v(Qi)=f(si)20. Rozřežme čtverec ještě více tak, aby vznikla obdélníková mřížka (prostě prodloužíme všechny řezy). Rozmyslíme si, že strany těchto obdélníčků pořád patří do V. Z linearity f snadno dokážeme, že při spojování obdélníčků vedle sebe se jejich v sčítá. Z toho celkově plyne v(R^)=i=1nv(Qi), což je spor.
Cvičení. Mějme zobrazení f:(0,1)×(0,1)(0,1) definované vztahem f(0.a1a2a3,0.b1b2b3)0.a1b1a2b2a3b3 kde u čísel s více rozvoji bereme ten sestávající z nul. Je f injektivní, surjektivní?
Řešení. Toto řešení bylo schováno, aby se zabránilo podvádění v domácích úkolech. Pokud zrovna nemáte zapsaný tento předmět a řešení vás zajímá, kontaktujte mě.
Pokud není, opravte ho.
Řešení (moje). Toto řešení bylo schováno, aby se zabránilo podvádění v domácích úkolech. Pokud zrovna nemáte zapsaný tento předmět a řešení vás zajímá, kontaktujte mě.
Řešení (Waclawkovo). Toto řešení bylo schováno, aby se zabránilo podvádění v domácích úkolech. Pokud zrovna nemáte zapsaný tento předmět a řešení vás zajímá, kontaktujte mě.
Řešení (Kučerovo). Toto řešení bylo schováno, aby se zabránilo podvádění v domácích úkolech. Pokud zrovna nemáte zapsaný tento předmět a řešení vás zajímá, kontaktujte mě.

Midyho věta

17=0.142857142857 142+857=999
Lemma. Nechť n,n10. Potom 1n má čistě periodický desítkový zápis s periodou φ(n).
Věta (Midy, 1836). Nechť p,p7 a desítkový rozvoj 1p má periodu délky 2m rovnou xy, kde x,y jsou délky m. Potom x+y=10m1.

Všimněme si, že také 14+28+57=99.

Věta (Ginsberg). Nechť p,p7 a desítkový rozvoj 1p má periodu délky 3m rovnou xyz, kde x,y,z jsou délky m. Potom x+y+z=10m1.

Obecně můžeme odvodit, že pro periodu délky km máme i=1kxi0(mod10m1). Ovšem už obecně neplatí, že by to byl jednonásobek. Například 1+4+2+8+5+7=27=399.

Věta. Nechť n,n10. Rozdělme periodu desítkového zápisu 1n na k stejně dlouhých bloků xk1,,x0 délky m, kde k2. Nechť prvočíselný rozklad n je i=1rpiγi. Nechť (j)(mjm), kde mj je perioda desítkového zápisu 1pj. Potom součet bloků je dělitelný 10m1.

Čtverce

Magické čtverce

Latinské čtverce

Dobble

Jak vytvořit karty pro hru Dobble? Chceme, aby:

Poslední dvě podmínky ve skutečném Dobble nemusí být, ale vytváří se tím příjemná dualita.

Otevřená otázka: Existuje Dobble (alias konečná projektivní rovina) i pro jiná q?

Friendship theorem

Věta, kterou dokázal Erdős: Pokud ve skupině lidí každí dva mají právě jednoho společného známého, potom mezi nimi existuje „politik“, který zná všechny.

Věta. Nechť G je jednoduchý konečný graf a platí (u,vV(G))(1sVG)(usE(G)vsE(G)) Potom (pV(G))(vV(G))(pvE(G)).
Poznámka. Pro nekonečné grafy věta neplatí (mohli bychom do nekonečna přidávat společné sousedy).

Domněnka: Pokud máme graf, kde mezi každými dvěma vrcholy existuje právě jedna cesta délky l3, potom v něm navopák nemůže existovat politik.

Cvičení. Určete, kolik členů má polynom (a3+b3+c33abc)n.
Řešení. Toto řešení bylo schováno, aby se zabránilo podvádění v domácích úkolech. Pokud zrovna nemáte zapsaný tento předmět a řešení vás zajímá, kontaktujte mě.

Něco s trojúhelníky

Pokud máme tři body v 2, mohou mezi nimi být vzdálenosti 1,1,1? Samozřejmě: všichni známe rovnostranný trojúhelník. A co vzdálenosti 1,1,3? To podle trojúhelníkové nerovnosti nejde. Známá věta sss dokazuje, že trojúhelníková nerovnost je nutná i postačující podmínka. Například kdybychom chtěli trojúhelník se stranami 3,2,2, uděláme přesně tohle:

Krásně namalovaná strana trojúhelníka a průsečík dvou kružnic

Co takhle čtyři body v 3? Chceme, aby mezi nimi byly vzdálenosti 2,2,3,3. (Proč jsou jenom čtyři??? Nikdo neví.) Kdybychom chtěli, aby byly vzdálenosti |pq|=3,|rs|=3 a všechny ostatní 2, tak to nepůjde, přestože každá stěna splňuje trojúhelníkovou nerovnost.

Lemma. Matice 𝐀n×n je symetrická a pozitivně semidefinitní právě tehdy, pokud existuje matice 𝐗n×n taková, že 𝐀=𝐗T𝐗.
Věta. Nechť 𝐌(n+1)×(n+1) je symetrická matice s nulovou diagonálou indexovaná od nuly. Potom existují body p0,,pnn takové, že (i,j)(pipj) právě tehdy, pokud matice 𝐆n×n,Gi,jM0,i2+M0,j2=Mi,j22 je pozitivně semidefinitní.
Příklad. Mějme matici 𝐌(0222202622062660) K ní si spočteme 𝐆=(211121112) Mohli bychom pomocí Sylvestera zkontrolovat, že je pozitivně semidefinitní, ale stejně budeme počítat vlastní čísla, takže to nemá smysl. det(𝐆λ𝐈)=(2λ)3+23(2λ)=λ3+6λ29λ+4=(λ1)2(λ4)σ𝐆=(1,1,4) Ortonormální vlastní vektory jsou: 12(110),16(112),13(111) Máme tedy 𝐆=𝐎𝐃𝐎T(12161312161302613)(144)(12120161626131313) Spočteme si 𝐗𝐃12𝐎T(122)(12120161626131313)=(12120161626232323) Ze sloupců matice si uděláme body a máme hotovo.
Cvičení. Najděte body p0,,p44, jejichž vzdálenosti splňují m1,0=m3,0=m2,4=2 m1,2=5 m1,3=2 m2,0=m4,0=m2,3=1 m1,4=m3,4=3

Algebraické identity a cirkulační determinant

Definice. Algebraická identita je vzorec jako například a2+2ab+b2 nebo (a+b)(a2ab+b2)
Příklad. Vezměme cirkulační determinant řádu 3: detCirc(a,b,c)det(abccabbca) Spočtěme ho nejprve pomocí Sarusova pravidla: det(abccabbca)=a3+b3+c33abc a poté pomocí Lagrangeova pravidla: det(abccabbca)=det(a+b+ca+b+ca+b+ccabbca)=(a+b+c)(a2+b2+c2abacbc) Tím jsme získali algebraickou identitu.
Příklad. Co takhle cirkulační determinant řádu 4? detCirc(a,b,c,d)=det(abcddabccdabbcda)=a4b4+c4d42a2c2+2b2d24a2bd+4ab2c4bc2d+4acd2=(a+b+c+d)det(1111dabccdabbcda)=(a+b+c+d)(a+cbd)det(01111abc1dab1cda)=(a+b+c+d)(a+cbd)(a2+b2+c2+d22ac2bd)
Příklad. Co když do cirkulačního determinantu dosadíme za některá písmena nuly? detCirc(a,b,0)=(abccabbca)=a3+b3=(a+b)(a2ab+b2)
Příklad. detCirc(a,0,c,0)=(a+c)2(ac)2=(a2c2)2=(detCirc(a,c))2
Definice. Nechť T je těleso. Kroneckerův součin matic 𝐀Tm×n,𝐁TM×N je 𝐀𝐁(𝐀1,1𝐁𝐀1,n𝐁𝐀m,1𝐁𝐀m,n𝐁)
Cvičení. Najděte explicitní vyjádření pro (𝐀𝐁)i,j.
Věta. Nechť 𝐗Tm×n,𝐘TM×N,𝐀Tn×r,𝐁TN×R. Potom (𝐗𝐀)(𝐘𝐁)=(𝐗𝐘)(𝐀𝐁)
Věta. Nechť 𝐗,𝐘 jsou regulární. Potom (𝐗𝐘)1=𝐗1𝐘1.
Věta. Nechť 𝐀Tm×m,𝐁Tn×n. Potom det(𝐀𝐁)=(det𝐀)n(det𝐁)m.
Věta. detCirc(c1,0,,0k,,cn,0,,0k)=(detCirc(c1,,cn))k

Wythoffova hra

Mějme následující hru pro dva hráče: Ve dvou miskách je nějaký počet sirek (ne nutně stejný). Hráč na tahu může buď odebrat několik sirek z jedné misky, nebo odebrat stejný počet sirek s obou misek. Vyhrává ten, kdo odebere všechny zbývající sirky.

Věta. Množina všech prohrávajících pozic ve Wythoffově hře je P{(an,bn),(bn,an)|n0} kde posloupnosti an,bn jsou definovány rekurentně: anmin(0{ak,bk|k{0,,n1}}),bnan+n
Věta. P{(sn,ln),(ln,sn)|n0} kde sn,ln jsou rostoucí posloupnosti přirozených čísel, jejichž rozvoj ve Fibonacciho soustavě končí sudým/lichým počtem nul. Zároveň platí sn=(qmq0)ln=(qmq00)
Cvičení. Dokažte, že každá posloupnost (qnq0), která neobsahuje dvě jedničky po sobě, je hladovým Fibonacciho rozvojem nějakého přirozeného čísla.
Příklad. Je (53,66) výherní pozice? Pokud ano, co máme hrát?

Diferenční a sumační počet

Máme operátor D:𝒞𝒞, který každé funkci přiřadí její derivaci. Zkusme najít diskrétní analogii.

Definice. Nechť M je množina uzavřená na přičtení 1. Operátor diferencování je operátor Δ:(M)(M) definovaný jako Δf(x)f(x+1)f(x) Operátor posunutí E:(M)(M) je Ef(x)=f(x+1)
Věta (linearita diference). Δ(f+αg)=Δf+αΔg
Věta (diference součinu). Δ(fg)=ΔfEg+fΔg Δ(fg)(x)=Δf(x)g(x+1)+f(x)Δg(x)
Věta (diference podílu). Δ(fg)(x)=Δf(x)g(x)f(x)Δg(x)g(x)g(x+1)
Definice. Padající faktoriál je xmi=0m1(xi)
Věta. xm=xm1(xm+1)
Věta (diference padajícího faktoriálu). Δxm=mxm1
Věta (pevný bod diference). Δ2x=2x
Věta (diference sinu). Δsin(αx)=αsinα2cos(α(x+12))
Definice. Operátor neurčité sumace je operátor takový, že F(x)=f(x)δxΔF(x)=f(x)
Definice. Operátor určité sumace je operátor definovaný jako abf(x)δxx=ab1f(x)
Věta (základní věta sumačního počtu). Nechť F(x)=f(x)δx. Potom abf(x)δx=F(b)F(a)

Pomocí sumačního počtu se dají snadno počítat sumy polynomů. Stačí polynom vyjádřit v bázi sestávající z padajících faktoriálů a sesumit po složkách.

Příklad. k=1nk3=1n+1(x3+3x2+x1)δx=[x44+3x33+x22]1n+1==(n(n+1)2)2
Příklad. k=1ncos(αk)=1n+1cos(αx)δx=[sin(α(x12))]1n+12sinα2
Věta (sumace per partes). abfΔgδx=[fg]ababΔfEgδx abf(x)Δg(x)δx=[f(x)g(x)]ababΔf(x)g(x+1)δx
Příklad. k=1nkqk=1n+1xqxδx=[xqxq1]1n+11n+1qq1qx=q2(q1)2(qn1)
Poznámka. Na rozdíl od integrálu se dvě různé neurčité sumace nemusí lišit jen o konstantu. Například 0δx může být libovolná funkce s periodou 1. Pro posloupnosti už to však platí.
Definice. Záporný padající faktoriál je dán vztahem xm(i=1m(xi))1
Příklad. k=1n1k(k+1)(k+2)=k=0n11(k+1)(k+2)(k+3)=0nx3δx=[x22]0n
Věta. Δn=k=0n(nk)(1)nkEk Δnf(x)=k=0n(nk)(1)nkf(x+k)
Věta. En=k=0n(nk)Δk f(x+n)=k=0n(nk)Δkf(x)
Definice. Newtonův polynom (jakási analogie MacLaurinova polynomu) funkce f je Pn(x)k=0nΔkf(0)k!xk=k=0n(xk)Δkf(0)
Věta. (k{0,,n})(Δkf(0)=ΔkPn(0))
Věta. Newtonův polynom „dobře aproximuje“ funkci: (l{0,,n})(Pn(l)=f(l))
Definice. Newtonova řada (analogie Maclaurinovy řady) funkce f je Pn(x)n=0Δnf(0)n!xn=n=0(xn)Δkf(0)
Věta. (c(0,2))(cx=n=0(c1)n(xn))
Cvičení (Kordiemského nevyhnutelný zbytek). Mějme čtyřciferné číslo, které nemá všechny číslice stejné. Seřadíme číslice sestupně a odečteme je seřazené vzestupně. Dokažte, že opakováním tohoto postupu vždy dojdeme k číslu 6174. Jak to bude v jiných soustavách?