[REKLAMA]

Zápisky z cvičení z Matematické analýzy A 3

Zkouška

Písemná část: 100 minut, 3 příklady, za každý 1 bod, alespoň 2 body

Konvergence integrálu

Definice. Nechť a je vlastní bod a b jediný kritický bod funkce f. Potom abflimβbaβf
Věta (Bolzano-Cauchyova podmínka pro integrál). abf konverguje(ε+)(Hb)(b1,b2Hb)(|b1b2f|<ε)
Věta (Srovnávací kritérium). Nechť pro funkce f,g na intervalu [a,b) platí 0fg. Potom abg konvergujeabf konverguje
Věta (Limitní srovnávací kritérium). Nechť pro funkce f,g na intervalu [a,b) platí 0f,g. Nechť Llimxbf(x)g(x). Potom
Příklad. 011xpdx konverguje pro p<1 a diverguje pro p1.
Příklad. 11xpdx konverguje pro p>1 a diverguje pro p1.
Cvičení (Ď2372). Vyšetřete konvergenci 01ln(x)1x2dx
Cvičení (Ď2376). Vyšetřete konvergenci 1k=1n|xak|pkdx,ak,pk
Věta (Hardyho kritérium). Nechť f je periodická funkce s periodou p, g monotónní funkce a limbg=0. Pokud cc+pf=0, potom 1fg konverguje.
Cvičení. Vyšetřete konvergenci 0sin(x+1x)xndx
Cvičení (1.11). Konverguje? 0x2cos(exp(x))dx
Cvičení (1.12). Konverguje? 0π2ln(sin(x))dx

Froullaniho integrály

Definice. Nechť f:,a,b+. Froullaniho integrál je integrál ve tvaru I(a,b)=0f(ax)f(bx)xdx
Věta. Nechť f je spojitá na (0,). Označme f0lim0+f,flimf. Potom
  1. F0fI(a,b)=(f0f)lnba
  2. F01f(t)tdt konvergujeI(a,b)=f0lnba
  3. F01f(t)tdt konvergujeI(a,b)=flnba
  4. 0f(t)tdt konvergujeI(a,b)=0
Příklad. Mějme integrál I(a,b)=0exp(ax)exp(bx)xdx Nechť a,b>0. Potom f(t)=exp(t) f0=limt0+exp(t)=1 f0=limt0+exp(t)=0 Podle Froullaniho kritéria I(a,b)=lnba
Cvičení (1.15). I(a,b)=0bsin(ax)asin(bx)xdx
Cvičení (1.16). I(a,b)=01xa1xbtln(x)dx

Funkce, která má integrál do nekonečna, nemusí nutně mít limitu v nekonečnu! (Ale pokud ji má, musí být nulová.)

Stejnoměrná konvergence

Definice. Posloupnost funkcí (fn):A bodově konverguje k f, pokud xA,f(x)=limnfn(x)
Definice. Posloupnost funkcí (fn):A stejnoměrně konverguje k f, pokud limnsupxA|fn(x)f(x)|=0
Věta (argument spojitosti). Pokud všechny funkce v posloupnosti fn jsou spojité, ale jejich limita f spojitá není, potom tato konvergence není stejnoměrná.
Věta (Diniho). Pokud množina A je kompaktní (uzavřená a omezená), všechny funkce fn jsou spojité, jejich limita f je také spojitá a pro každé x je posloupnost fn(x) monotónní, potom tato konvergence je stejnoměrná.
Cvičení (2.7). Nechť fn:+,fn(x)=n(x+1nx). Najděte největší množinu A takovou, aby posloupnost fn byla na množině A stejnoměrně konvergentní.
Věta. Pokud fnfgng, potom fn+gnf+g.
Důkaz. sup|fn+gn(f+g)|sup|fnf|+sup|gng|0
Věta. Nechť fnf. Potom f je omezená právě tehdy, pokud (fn) je stejně omezená.
Věta. Pokud fnfgng a f,g jsou omezené, potom fngnfg.
Důkaz. sup|fngnfg|=sup|fngnfgn+fgnfg|sup|fnf|0sup|gn|+sup|f|sup|gng|0
Cvičení (2.15). Mějme libovolnou funkci f:[a,b]. Dokažte, že fn(x)nf(x)nf.

Věty o záměně

Věta (o záměně derivace a limity). Pokud (xHx)(fn(x) konverguje) a fn lokálně stejnoměrně konverguje na Hx, potom (limnfn)(x)=limnfn(x).
Věta (o záměně integrálu a limity). Pokud existuje abf a fn stejnoměrně konverguje na [a,b], potom ablimnfn=limnabfn.

Stejnoměrná konvergence řad

Věta (Bolzano-Cauchyova podmínka pro řady). Nechť Fn jsou částečné součty fn. n=0fn stejnoměrně konverguje na A právě tehdy, pokud (ε+)(n0)(n,nn0)(p)(xA)(|Fn+p(x)Fn+1(x)|)
Věta (Weierstrassovo kritérium). Nechť (n)(xA)(|fn(x)|gn(x)). Pokud n=1gn stejnoměrně konverguje na A, potom n=1fn stejnoměrně konverguje na A.
Věta (Dirichletovo kritérium). Nechť gn(x) je monotónní vůči n, posloupnost částečných součtů fn je stejně omezená a gn stejnoměrně konverguje na A. Potom n=1fngn stejnoměrně konverguje.
Věta (Abelovo kritérium). Nechť gn(x) je monotónní vůči n, posloupnost částečných součtů fn stejnoměrně konverguje na A a gn je stejně omezená. Potom n=1fngn stejnoměrně konverguje.
Věta (o záměně sumy a limity). Nechť n=1fn(x) konverguje stejnoměrně na množině A s hromadným bodem x0. Nechť pro každé n existuje limxx0xAfn(x). Potom limxx0xAn=1fn(x)=n=1limxx0xAfn(x)
Věta (o záměné sumy a derivace). Nechť A je otevřený interval. Nechť: Potom (n=1fn)=n=1fn
Věta (o záměně sumy a integrálu). Nechť pro každé nN existuje abfn. Nechť n=1fn stejnoměrně konverguje na [a,b]. Potom abn=1fn=n=1abfn
Cvičení (3.18). Nechť fn(x)x12n+1x12n1. Dokažte, že fn na intervalu [0,1] nesplňuje podmínky věty o záměně sumy a integrálu, a přesto 01n=1fn=n=101fn. (Věta tedy není nutná podmínka.)
Cvičení (3.19). Sečtěte F(x)n=1(1)n+1x2n12n1
Cvičení (3.20). Vyšetřete konvergenci a sečtěte: F(x)=n=1xnn(n+1)

Sčítání řad

Obecný postup: chceme sumu zderivovat nebo zintegrovat, aby vyšlo něco hezkého

Fourierovy řady

Definice. Nechť f je funkce, která má na (a,b) integrál. Potom její Fourierova řada na (a,b) je F(x)=a02+n=1(ancos(2πnbax)+bnsin(2πnbax)) kde an=2baabf(x)cos(2πnbax)dx bn=2baabf(x)sin(2πnbax)dx
Věta (Besselova nerovnost). Nechť f2 má integrál na (a,b). Nechť an,bn jsou koeficienty Fourierovy řady funkce f. Potom a022+n=1(an2+bn2)2baabf(x)2dx
Věta (Parsevalova rovnost). Nechť f2 je integrabilní (má konečný integrál) na (a,b). Nechť an,bn jsou koeficienty Fourierovy řady funkce f. Potom a022+n=1(an2+bn2)=2baabf(x)2dx
Věta (Jordanova). Nechť f je spojitá na a,b, má po částech spojitou derivaci na (a,b) a f(a)=f(b). Potom její Fourierova řada konverguje stejnoměrně na celém k periodickému prodluožení f podle a,b.
Věta („pro život“). Nechť f a f jsou po částech spojité na (a,b). Potom Fourierova řada F funkce f konverguje na a platí:
Příklad. Nechť f(x)x. Potom její Fourierova řada
Cvičení. Najděte Fourierovu řadu funkce f(x)xsin(x).
Cvičení. Pro dané α(0,π) spočtěte řadu n=1sin(αn)2n2

Topologie

Definice.

Mějme neprázdnou množinu X a τ2X. (X,τ) je topologický prostor, pokud

Množina τ, zvaná topologie na X, je množina otevřených množin.

Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor. Množina Uτ je okolí xX, pokud xU. Nějaké obecné okolí bodu x značíme Hx.
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor. Množina uzavřených množin, zvaná kotopologie na X, je cτ{AX|XAτ}
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor. Množina βτ je báze (X,τ), pokud τβ{αBα|{Bα}β}
Cvičení (2.23). Nechť τ+{{1,2,3,}|n}.

Axiomy oddělitelnosti

Cvičení. Určete, které axiomy oddělitelnosti splňuje topologie (+,τ+).
Věta. Nechť X je množina a β2X. Potom τβ je topologie na X právě tehdy, pokud:
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor a xX. Množina βxτ je lokální báze (X,τ) v bodě x, pokud
Věta (tvorba lokální báze z báze). Je-li β báze (X,τ) a xX, potom βx{Bβ|xB} je lokální báze (X,τ) v bodě x.
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor. Uτ je pokrytí (X,τ), pokud U=X.
Definice. Topologický prostor (X,τ) je kompaktní, pokud každé jeho pokrytí má konečné podpokrytí.
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor a AX. Potom τA{BA|Bτ} je indukovaná topologie.
Definice. Nechť (X,τ) je topologický prostor. Množina AX je kompaktní, pokud prostor (A,τA) je kompaktní.
Věta. Nechť (X,τ) je topologický prostor a A,BX jsou kompaktní. Potom AB je kompaktní.
Věta. Nechť (X,τ) je kompaktní topologický prostor a Acτ. Potom A je kompaktní.
Věta. Nechť (X,τ) je T2-prostor a AX je kompaktní. Potom Acτ.
Věta. Nechť (X,τ) je T2-prostor a A,BX jsou kompaktní. Potom AB je kompaktní.

Metrická topologie

Definice. Nechť (X,τX),(Y,τY) jsou topologické prostory. Funkce f:XY je spojitá v bodě aX, pokud (Hf(a)τY)(HaτX)(xHa)(f(x)Hf(a)). Funkce f je spojitá, pokud je spojitá pro každé aX.
Věta (jednodušší definice spojitosti). Nechť (X,τX),(X,τY) jsou topologické prostory. Funkce f:XY je spojitá, právě pokud (AτY)(f1(A)τX).
Definice. Nechť (X,τX),(Y,τY) jsou topologické prostory. Funkce f:XY má v bodě aX limitu LY*, pokud (HLτY)(HaτX)(xHa)(f(x)HL).
Věta (podvojná limita). Nechť (X,τX),(Y,τY),(P,τP) jsou topologické prostory a f:X×YP má v bodě (a,b) limitu L. Nechť dále (Ha)(xHaDx,f,xa)(φ(x)limybyDY,ff(x,y)) Potom limxaxDX,fφ(x)=L
Věta. Nechť (X,X),(X,Y) jsou normované prostory. f:XY má v bodě a limitu L právě tehdy, pokud (Ha)(K+)(xHa{a})(f(x)LYKxaX).
Věta (o limitě složené funkce). Mějme topologické prostory (X,τX),(Y,τY),(Z,τz) a funkce g:XY,f:YZ. Nechť limag=λ,limλf=c a existuje Hx takové, že g(Hx{x})λ. Potom limxfg=c.

Funkce více proměnných

Cvičení (6.1). lim(x,y)(0,0)x+y+1x2+y2+1
Cvičení (6.2). Nechť f(x,y)xyx2y2. Najděte lim(0,0)f a lim(1,1)f.
Cvičení (6.3). lim(x,y)(1,1)x2xy+y21x2+y22
Cvičení (6.4). lim(x,y)(0,0)xyx2+y3
Cvičení (6.5). lim(x,y)(0,0)sin(x2+y2)
Cvičení (6.6). lim(x,y)(0,0)x2y2x2y2+(xy)2
Cvičení (6.7). lim(x,y)(0,0)xyx+y
Cvičení (6.8). lim(x,y)(0,0)(x+y)sin(1y)
Cvičení (6.9). lim(x,y)(0,0)(x+y)sin(1x)sin(1y)
Cvičení (6.10). lim(x,y)(0,0)xy2x2+y4
Cvičení (6.11). lim(x,y)(0,0)1x4+y4exp(1x4+y4)
Cvičení (6.12). lim(x,y)(0,0)(1+x2+y2)1x2+y2
Cvičení (6.13). f(x,y)xyx+y Lze funkci spojitě dodefinovat na přímce {(x,y)2|x=y}?
Cvičení (6.15). Jde funkce f(x,y)sin(1xy) zespojitit?
Cvičení (6.16). Jde funkce f(x,y)x+yx3+y3 zespojitit?
Definice. Nechť f:n,vn,an. Potom derivace f podle v v bodě a je Dvf(a)limt0f(a+tv)f(a)t Je-li v=1, potom jde o derivaci ve směru v. Je-li v=ej, potom jde o j-tou parciální derivaci, značeno: Dejf(a)fxj(a)xjf(a)jf(a)
Definice. Nechť f:n,L(n,),an. L je úplná derivace f v bodě a, pokud limh0f(a+h)f(a)L(h)h=0
Poznámka. D2f(a)=DDf(a)(n,(n,))
Věta. Pokud má funkce v bodě derivaci, potom je v něm spojitá.
Věta. Pokud existuje Df(a), potom (vn)(Dvf(a)=Df(a)v).
Věta. jf(a)=g(aj), kde g(x)f(a1,,aj1,x,aj+1,,an)
Cvičení (7.1). (fx(x+(y1)arcsinxy))(a,1)
Cvičení (7.2). Nechť f(x,y)xy2. Najděte fx,fy,2fx2,2fy2,2fxy.
Cvičení (7.3). 2xyxy
Cvičení (7.5). Nechť f(x,y)x2y2. Najděte derivaci f v bodě (1,1) ve směru 60°.
Cvičení (7.6). Nechť f(x,y)xyx2+y2. Spojitě dodefinujte funkci v bodě (0,0) a určete, zda v něm má derivaci.
Cvičení (7.7). f(x,y){0x=y=0(x2+y2)sin(1x2+y2)jinak Zjistěte, zda je funkce spojitá v bodě (0,0) a jestli v něm má derivaci.
Cvičení (7.8). f(x,y,z)arctan(x+y+zxyz1xyxzyz) Dokažte, že 3fxyz=0.
Cvičení (7.9). Nalezněte všechny parciální derivace všech řádů funkce f(x,y,z)xyzexp(x+y+z), to jest k+l+mfxkylzm
Cvičení (7.10). f(x,y){0x=y=0xyx2y2x2+y2jinak Určete, zda je funkce spojitá v (0,0) a jestli tam má derivaci a druhou derivaci.
Věta (o derivaci složené funkce). Mějme diferencovatelné funkce g:nm,f:ms a jejich Jacobiho matice 𝐉g(x)m×n,𝐉f(y)s×m. Potom fg je diferencovatelná a její Jacobiho matice je 𝐉fg(x)=𝐉f(g(x))𝐉g(x).
Cvičení (7.13). Mějme nějaké diferencovatelné funkce f,g:2 a čísla a,b. Definujme funkci w(x,y)(f(ax,by)g(ax,by)) Určete derivaci w.
Cvičení (7.14). Mějme funkce f:2,ξ(x,y,z)x+y+z,η(x,y,z)x2+y2+z2. Najděte derivaci funkce w(x,y,z)f(ξ(x,y,z),η(x,y,z)).

Vyšetřování lokálních extrémů

Cvičení (8.1). Nechť u(x,y)x3+y33xy. Vysetřete lokální extrémy.
Cvičení (8.3). Nechť u(x,y)(x2+y2)exp(x2y2). Vysetřete lokální extrémy.
Cvičení (8.5). Nechť u(x,y)x4+y4x22xyy2. Vysetřete lokální extrémy.
Cvičení (8.6). Nechť u(x,y,z)sin(x)+sin(y)+sin(z)sin(xyz). Vysetřete lokální extrémy na (0,π)3.
Cvičení (8.7). Vyšetřete lokální extrémy funkce u(x,y)(1+exp(y))cos(x)yexp(y).
Cvičení (8.8). Vyšetřete lokální extrémy funkce u(x)(k=1nxkk)(1k=1nkxk).
Cvičení (8.9). Vyšetřete lokální extrémy funkce u(x)x1+x2x1+x3x2++xnxn1+2xn.