[REKLAMA]

Poznámky z Matematické analýzy A 4 – křivkové a plošné integrály

Obsah

  1. Křivky
  2. Křivkové integrály prvního a druhého druhu
  3. Greenova věta
  4. Plošné integrály prvního a druhého druhu
  5. Gaussova věta
Definice. Křivka je spojitá funkce ϕ:[a,b]n. Stopa křivky je poté [ϕ]ϕ([a,b]).
Příklad. Kružnici můžeme vyjádřit několika různými způsoby: t[0,1] ϕ1(t)(cos2πtsin2πt) ϕ2(t)(cos2πt2sin2πt2) ϕ3(t)(cos4πtsin4πt)

Křivky

Definice. Nechť ϕ:[a,b]n je křivka. a σ:a=x0<<xm=b je dělení intervalu [a,b]. Položme lσ(ϕ)i=1mϕ(xi)ϕ(xi1)2. Křivka ϕ je rektifikovatelná (mající délku), pokud množina {lσ(ϕ)|σ deˇlenıˊ [a,b]} je omezená. V takovém případě definujeme délku křivky l(ϕ)sup{lσ(ϕ)|σ deˇlenıˊ [a,b]}.
Lemma. Nechť ϕ:[a,b]n je rektifikovaná křivka a ξ:[c,d][a,b] je spojitá bijekce. Definujme novou křivku ψϕξ. Potom ψ je rektifikovaná křivka a platí l(ϕ)=l(ψ).
Lemma. Nechť ϕ:[a,b]n je rektifikovaná křivka a x(a,b). Potom ϕ[a,c],ϕ[c,b] jsou rektifikované křivky a platí l(ϕ)=l(ϕ[a,c])+l(ϕ[c,b]).
Definice. Křivka ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1, pokud existuje dělení σ intervalu [a,b] takové, že
Věta. Nechť ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1 křivka. Potom ϕ je rektifikovaná a platí l(ϕ)=abφ(t)dt

Křivkové integrály prvního a druhého druhu

Definice. Nechť Ωn je oblast. Skalární pole je funkce f:Ω. Vektorové pole je funkce F:Ωn.
Definice. Nechť ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1 křivka a f:[ϕ]. Pokud (fϕ)ϕL([a,b]), potom křivkový integrál f prvního druhu podél ϕ je číslo ϕfdsabf(ϕ(t))ϕ(t)dt
Věta (invariance křivkového integrálu prvního druhu vůči reparametrizaci). Nechť ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1 křivka, f:[ϕ] a platí (fϕ)ϕL([a,b]). Nechť ξ:[c,d][a,b] je spojité na [a,b] a difeomorfismus na (a,b). Označme ψϕξ. Potom ψfds=ϕfds
Definice. Nechť ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1 křivka a F:[ϕ]n. Je-li (Fϕ)ϕL([a,b]), potom křivkový integrál F druhého druhu podél ϕ je číslo ϕFdsabF(φ(t))ϕ(t)dt
Poznámka (souvislost integrálů prvního a druhého druhu). Nechť ϕ:[a,b]n je 𝒞1((a,b)) křivka taková, že (t(a,b))(ϕ(t)0). Definujme tečnou komponentu pole F: T(ϕ(t))ϕ(t)ϕ(t) Potom ϕFds=abF(ϕ(t))ϕ(t)dt=abF(φ(t))T(φ(t))ϕ(t)dt=ϕFTds
Věta (téměř-invariance křivkového integrálu druhého druhu vůči reparametrizaci). Nechť ϕ:[a,b]n je po částech 𝒞1 křivka, F:[ϕ]n je funkce taková, že (Fϕ)ϕL([a,b]) a ξ:[c,d][a,b] je funkce spojitá na [c,d] a difeomorfismus (c,d) na (a,b). Označme ψϕξ. Potom ψFds=sgnξϕFds

Greenova věta

Definice. Křivka ϕ:[a,b]n je jednoduchá, pokud ϕ je prosté zobrazení.
Definice. Křivka ϕ:[a,b]n je uzavřená, pokud ϕ(a)=ϕ(b).
Definice. Křivka ϕ:[a,b]n je Jordanova, pokud je uzavřená a ϕ[a,b) je prosté zobrazení.
Definice. Kompaktní množina S2po částech 𝒞1 hranici, pokud (m)(im^)(ϕi:[ai,bi]2), kde křivky ϕi jsou Jordanovy, po částech 𝒞1, [ϕi] jsou po dvou disjunktní a S=i=1m[ϕi]. Hranice takové množiny je kladně orientovaná, pokud (im^)(t[ai,bi] azˇ na konecˇneˇ mnoho vyˊjimek)(φi(t)0) a normálový vektor N, který se dá spočíst z tečného vektoru Tϕi(t)ϕi(t) jako N(T2,T1), „míří“ do množiny S, tedy (ε0+)(ε(0,ε0))(φi(t)+εN(φi(t))S).
Věta (Green). Nechť kompaktní množina S2 má po částech 𝒞1 kladně orientovanou hranici, ΩS je otevřená množina a F:Ω2 je 𝒞1. Potom SFds=S(1F22F1)

Plošné integrály prvního a druhého druhu

Definice. Množina S3 je parametrizovaná po částech 𝒞1 plocha, pokud S=i=1mSi, kde Značením SiS se myslí vnitřek Si v topologii na S. Intuitivně: Plocha je něco, co dokážeme „slepit“ z několika deformovaných rovinných útvarů.
Definice. Nechť S3 je parametrizovaná po částech 𝒞1 plocha a f:S. Potom plošný integrál prvního druhu je číslo SfdSi=1mSifdS kde SifdSΩif(Φi(u,v))uΦi×vΦidudv Speciálně číslo A(s)S1dS=i=1mΩiuΦi×vΦi je obsah plochy S.
Věta (invariance plošného integrálu prvního druhu vůči parametrizaci). Nechť S3 je parametrická po částech 𝒞1 plocha s m=1 (tedy má jen jedno Φ1Φ), f:S je funkce taková, že (fΦ)uΦ×vΦL(Ω), Λ2 je oblast, ξ:ΛΩ je difeomorfismus a ΨΦξ. Potom Λ(fΨ)sΨ×tΨ=Ω(fΦ)uΦ×vΦ
Poznámka. Nechť S3 je parametrická po částech 𝒞1 plocha taková, že existuje oblast Ω2 a funkce Φ:Ω2 taková, že Φ(Ω)=Sh(DΦ)=2. Pro (u0,v0)Ω definujme Φv0(u)Φ(u,v0)Φu0(v)Φ(u0,v) Tu0uΦv0(u0)=uΦ(u0,v0)Tu0uΦv0(u0)=uΦ(u0,v0) Nechť Tu0,Tv0 jsou lineárně nezávislé. NN(Φ(u0,v0))Tu0×Tv0Tu0×Tv0 Chtěli bychom definovat SFdSSFNdS
Definice. Nechť S3 je po částech 𝒞1 plocha, F:S3 a platí (FΦi)(uΦi×vΦi)L(Ω). Plošný integrál F druhého druhu přes S je číslo SFdSi=1mSiFdsi=1mΩi(FΦi)(uΦi×vΦi)
Věta (téměř-invariance plošného integrálu druhého druhu vůči parametrizaci). Nechť S3 je po částech 𝒞1 plocha s m=1, F:S3 funkce taková, že (FΦi)(uΦi×vΦi)L(Ω), Λ2 je oblast, ξ:ΛΩ difeomorfismusa a ΨΦξ. Potom Λ(FΨ)(sΨ×tΨ)=sgndetDξΩ(FΦ)(uΦ×vΦ)
Definice. Plocha je orientovatelná, pokud existuje spojité pole N:S3 jednotkových normálových vektorů.

Gaussova věta

Definice. Nechť f:Ωn,F:Ωnn,f,F𝒞1(Ω). Definujeme tři derivace vektorové analýzy:
Gradient:
fgradf(1fnf)
Divergence:
FdivFi=1niFi
Rotace (jen pro n=3):
×FrotF(2F33F23F11F31F22F1)
Věta (Gauss). Nechť R3 je kompaktní množina, jejíž hranice je parametrizovaná po částech 𝒞1 plocha: R=i=1m. Nechť navíc R je orientovaná normálovým polem N:R3 určeným vnějším jednotkovým normálovým vektorem. To znamená, že pro každé im^ je N spojité na SiR a pro všechna xSiR míří N(x) mimo R. Nechť dále ΩR je otevřená množina a F:Ω3,F𝒞1. Potom RfdS=RF
Věta (Stokes). Nechť 3S=i=1mSi je kompaktní parametrizovaná po částech 𝒞1 plocha, jejíž hranice (v její vlastní topologii) je sjednocení Jordanových křivek: S=i=1mSi. Nechť pro všechna im^ je na Si zadaná orientace spojitým normálovým polem N jednotkových normálových vektorů k S. Zavedeme orientaci indukovanou na Si: pro každé xSi zvolíme Ti jednotkový tečný vektor v bodě x k Si takový, aby vektor N×Ti ukazoval do plochy Si. Nechť dále ΩS je otevřená množina a F:Ω3,F𝒞1(Ω). Potom SFds=S×FdS