Matematická poezie

Básně

Sylvesterovo kritérium

Z lingebry abych dostal A,
naštěstí nemusel jsem já
znát tento důkaz pekelný —
protože nebyl povinný.

Nechť máme Q, kvadratickou formu.
Bylo by hezké najít k ní normu.
Aby však norma nebyla vadná,
hodnota formy musí být kladná
pro každý vektor takový,
že zrovna není nulový.

Vezměme formu v nějaké bázi.
Čísílko k nám nepřítel hází,
které jest celé, od jedné do n,
a nám už zbývá ověřit, zda jen
hlavní je subdeterminant kladný.

Úkol jest sice poněkud snadný,
horší však bude ukázat Lubce,
že tato věta není od tupce,
nýbrž své má i opodstatnění,
protože to se v matice cení.
Tak jdeme na to, přátelé milí?

Odbočme prosím ještě na chvíli.
Vezměme formu, v matici jejíž
nemáme žádnou takovou potíž,
subdeterminant nulový že by
vyskytl se a způsobil chyby,
až možná na ten poslední.
Pak máme bázi polární,
v níž naší formy matice
překrásná bude velice:

Diagonála sestává z hodnot,
kteréžto spočtu z již známých hodnot:
první jest subdeterminant jedna,
druhá též subdeterminant jedna,
avšak pod druhým onom ve zlomku.
Další jsou rovněž ve formě zlomku —
jde to tak dále, až po ten n-tý,
jenž má pod čarou bez jedné n-tý
původní ten náš subdeterminant
a nad ní n-tý subdeterminant.

[nedokončeno]

Modlitby

Matematiko naše

Matematiko naše, jež jsi všude kolem nás,
posvěťte se axiomy tvé,
dokažte se věty tvé,
buď rigoróznost tvá
jak v teorii, tak i v aplikacích.
K epsilonu deltu dej nám dnes
a odpusť nám naše chyby,
jako i my odpouštíme našim vyučujícím
a neuveď nás v depresi,
ale chraň nás od humanitních věd.
Neboť tvá je krása i moc i nevyhnutelnost navěky.
QED.

Zdrávas Matiko

Zdrávas Matiko,
poznání plná,
Euler s tebou,
požehnaná ty mezi vědami
a požehnaný plod zkoumání tvého,
čísla.
Skvělá Matiko,
vědo nejlepší,
pros za nás líné,
nyní i v hodinu zkoušky naší.
QED.

Abelíčku, můj strážníčku

Abelíčku, můj strážníčku,
zkonverguj mi mou řadičku,
polynomy stupně pět
od řešení ochraň hned.
Řadu, součet zkonverguj,
Abelíčku strážce můj.