Příroda

Park Oonuma patří mezi oblíbená místa při návštěvě severního ostrova Hokkaidó. Na své si přijdou hlavně nadšenci do procházek v přírodě, která je velmi podobná té naší. Park Oonuma (Ónuma) není přímo národním parkem, ale blíží se tomu, má totiž v názvu „kvazi-národní park“. Nachází se severně od města Hakodate, asi 30 minut vlakem. Pokud byste se tam chtěli podívat, jeďte expresem Hokuto směrem na Sapporo a vystupte na vlakové stanici Oonuma kouen (Ónuma kóen), odkud je to jen kousek pěšky.

Park se nachází okolo jezera Oonuma (nečekaně) a kromě projížďky lodí si můžete užít procházku po maličkých ostrůvcích propojených mostky. Kousek odsud je i jezero Konuma. V letním období zde naleznete spoustu leknínů (a komárů). Doporučuji též ochutnat místní pivo s prostým názvem Oonuma Laughing out loud. Oonuma znamená „Velká bažina“ nebo „Velké jezero“. Více informací naleznete u fotek.

Listopad a začátek prosince je pro návstěvu Japonska nejspíš druhá nejvhodnější doba. Nejlepší je jaro, kdy kvetou třešně (sakury). V zimě je hnusné počasí a v létě zase moc vedro a vlhko. V těchto podzimních měsících spousta Japonců vyráží do přírody pokochat se krásami podzimu. Japonci přímo milují sledování barevného podzimního listí, obzvláště listy momidži (japonský javor).

V tomto albu naleznete fotky z okolí svatyně Dazaifu Tenman-guu 太宰府天満宮, která se nachází ve městě Dazaifu 太宰府, kousek od Fukuoky 福岡 na ostrově Kjúšú 九州. Dále fotky zahrady Momidži na ostrově Mijadžima (miyajima 宮島) kousek od Hirošimy (hiroshima 広島) a nakonec také okolí chrámu Kijomizu-dera (kiyomizu-dera 清水寺) v Kjótu (kyoto 京都).

Takačiho 高千穂 (Takachiho) je malé město v prefektuře Mijazaki (宮崎 Miyazaki), má asi 15 tisíc obyvatel. [Google maps]. Je sice malé, ale z pohledu japonské historie, nebo spíš mytologie, je velice důležité. K tomuto místu se totiž vztahuje šintoistická legenda o božstvech (Amaterasu, Ninigi a dalších), o stvoření Japonska,... Je zde svatyně věnovaná bohyni slunce Amaterasu (Ama no Iwato 天岩戸).

V Takačiho je v podstatě japonský venkov, v okolí jsou buď hory nebo rýžová či jiná políčka, semtam nějaký barák. Dále zde najdete známou výrobnu japonské pálenky (Šóčú 焼酎), oblíbenou turistickou atrakci "Rokle Takačiho", a onsen.

Mijazaki (宮崎 Miyazaki) je hlavním městem prefektury Mijazaki, která se nachází na jihu ostrova Kjúšú (Kyuushuu 九州). [Google maps]. Město není moc veliké, žije zde kolem 360 tísíc obyvatel. Protéká jím řeka Ojodo. Najdete zde muzeum kosmonautiky, technickou univerzitu a samozřejmě nějaké ty chrámy a svatyně. Jedna z nich se nachází na ostrově Aošima (青島 Aoshima). Na tomto ostrově je i subtropická botanická zahrada.

Několik fotek útesu Umagase 馬ヶ背, který se nachází blízko mysu Hjúga v prefektuře Miyazaki. [Google Maps]. U útesu je také obrovská rokle, která je cca 200m dlouhá, 10m široká a 70 metrů hluboká.

Mijakodžima je čtvrtý největší ostrov v prefektuře Okinawa (沖縄) [google maps]. Je to také jeden z nějjižnějších ostrovů v Japonsku vůbec (leží těsně pod 25. rovnoběžkou), je na stejné úrovni jako Taiwan (Taiwan je cca 400km západně) a jižněji než Kanárské ostrovy. Na Mijakodžimu se dostanete nejlépe letadlem. Já jsem letěl z města Fukuoka s přestupem na hlavním ostrově Okinawa. Celková vzdálenost z Fukuoky je asi 1200km. Cena letenky byla zhruba 45000円.
Mijakodžima je oblíbené turistické místo, hlavně tedy pro Japonce. Nejaponce zde potkáte málokdy (všichni cizinci většinou jezdí na hlavní ostrov Okinawa). Kolem dokola jsou krásné písčité pláže nebo skalnaté útesy (viz obrázky). Voda v moři (oceánu) je čistá a kousek od břehu lehce narazíte na místa plná korálů a kolem plovoucích pestrobarevných ryb a jiných mořských potvor. Ve vnitrozemí jsou buď pole s cukrovou třtinou nebo městečko plné hotýlků, restaurací, barů a obchodů se suvenýry. Na Mijakodžimě téměř nejsou veřejné dopravní prostředky (je to opravdu malý ostrov, od shora dolů tak 40km), takže pro turisty je nejlepší půjčit si auto v půjčovně (ceny jsou OK) a projet si celý ostrov.
Na Mijakodžimě lidé používají svoje vlastní nářečí, takže někdy ani Japonci nerozumí. Například Mijakodžima se řekne "mjáku", Vítejte se řekne "mjáči", atd. Slova často začínají na "MJ".

Hora Fudži (富士山) [google maps] je nejvyšší horou v Japonsku. Měří 3776 metrů a je to aktivní sopka, která naposledy soptila v letech 1707 až 1708. Japonsky se hora Fuždi jmenuje Fudžisan (富士山), nikoliv Fudžijama (Fuji-yama), jak se uvádí v některých textech a jak je to (i v ČR) celkem běžné. Znak pro horu 山, se totiž v Japonštině čte buď Jama nebo San, kdy v tomto případě je správně SAN (neplést se zdvořilostním oslovením SAN).
Hora Fudži je velmi vysoká a viditelná z velké dálky (při dobrém počasí i z Tokia). Proto když jsem jel vlakem z města Nagoya (名古屋) do Tokia, tak se najednou všichni nahrnuli k oknu vlaku. Nejdřív jsem něvěděl proč, ale po tom, co jsem také vyhlédl z okna, jsem to pochopil. Fudži je vidět i z šinkansenu.

Říká se, že na horu Fudži by měl jednou za život vylézt každý správný Japonec. Ale vzhledem k tomu, že tam stejně není nic moc k vidění, tak se také říká, že jen blázen tam vyleze dvakrát. Já jsem tam nelezl, jen jsem se koukal z dálky. Raději jsem zapadl do Onsenu.

Japonsko je známé svými hustodémonsky krásnými zahradami. Samozřejmě, že jsem jich haldu navštívil a vyfotil. Užijte si to alespoň z fotek. Já práci na zahradě nesnáším, takže se jim divím, že se jim s tim chce dělat.