Hotaru no Haka

Film „Hotaru no Haka“ (v originále se jmenuje 火垂るの墓), Česky „Hrob světlušek“ je jeden z nejsmutnějších kreslených filmů, co jsem kdy viděl. Scénář a režii má na svědomí Isao Takahata, který se inspiroval stejnojmenným polo-autobiografickým dílem od spisovatele jménem Akiyuki Nosaka. Tento film se setkal s velmi kladným hodnocením od mnoha kritiků, přičemž někteří ho pokládají za jeden z nejvíce protiválečných filmů všech dob a dokonce je srovnáván i s filmem Stevena Spielberga Schindlerův seznam.

Děj je zasazen do období konce Druhé světové války v Japonsku a vypráví o dvou dětech, jejichž otec je v námořnictvu a matka zemřela při bombardování Kobe. Po smrti matky se z nich v podstatě stali sirotci, kteří se o sebe musí postarat, protože otec není kvůli válce vůbec doma. Starší bratr Seita (清太) se stará o svou malou sestru Setsuko (節子), shání jídlo, zařizuje potřebné věci a snaží se kontaktovat otce. Děti čelí nezájmu nebo dokonce opovrhování od ostatních lidí, dokonce i od některých členů vlastní rodiny. Kvůli tomu oba utečou a žijí sami na kraji jezera. Film detailně popisuje, jak i přes obrovské problémy se obě děti snaží žít co nejlépe. Po nějaké době bohužel Setsuko zemře hlady, protože se Seitovi již nedaří shánět jídlo. Ten to neunese a uteče do města, kde také zemře (touto scénou film začíná).

Jak jsem již řekl, film je pokládán za jedno z nejvíce protiválečných filmů, protože popisuje pouze špatné stránky války, utrpení, smrt. Není zde zmíněna jediná dobrá věc, kterou by válka přinesla. Ve filmu je také zobrazeno nebezpečí volby cti (pýchy) před rozumem. Seita totiž nemá rád svou tetu, u které se Setsuko žili, a raději utekl. Dal tedy přednost cti, čímž také způsobil všechny problémy. Kdyby se přizpůsobil, tak by oba s největší pravděpodobností přežili.

Pokud nejste slabší povahy, tak bych tento film moc doporučil. Je ale opravdu velmi smutný, tak si dejte pozor, abyste měli po ruce zásobu kapesníků.