Japonsko
Japonsko je opravdu super. Japonská kultura je velmi odlišná od evropské, a proto nám i každá maličkost připadala super. Hlavně se mi líbila japonská zdvořilost, kterou je v ČR a v Evropě vůbec někdy těžké najít. V každém obchodě nebo restauraci vás veškerý personál uvítá hláškou いらっしゃいませ – iraššaimase, neboli něco jako „vítejte“. Při jakémkoliv jednání neustále přikyvují はい、はい、はい (hai, hai, hai = ano, ano ano) a za každou vaši objednávku poděkují ありがとうございます (arigató gozaimasu). Když si zavoláte obsluhu, okamžitě přiběhnou a omluví se za to, že jste museli čekat. Stejně tak i zaměstnanci metra a nádraží děkují každému cestujícímu za to, že použil služeb jejich společnosti, a každému se mírně ukloní. Nestalo se mi, že by se na někoho mračili. Když jsem pak přijel do Francie a na letišti mě při kontrole zavazadla zpražil negr pohledem jako bych byl terorista a jediné, co z něj vypadlo bylo „Stoupni si sem, polož to, rychle...“, tak jsem se vrátil zpět do Evropské reality. A když mě průvodčí ve vlaku z Prahy do Kolína přivítal slovy „Lístek!!!!!“, tak jsem věděl, že jsem doma 
.
Další zajímavou stránkou japonské kultury je jejich jídlo. Narozdíl od nás, kdy si většinou dáme polévku a hlavní jídlo, tak Japonci mají (alespoň v restauraci) zásadně několik (třeba až 10 nebo 12) malých jídel, které položí doprostřed stolu a jedí to všichni dohromady. Často objednají tolik jídel, že se to ani nevejde na stůl (protože na všechno mají speciální misky a talířky 
). Když se jí rýže, tak vždy objednají polévku, kterou jedí zároveň s rýží a ostatními chody, protože by jim prý rýže špatně klouzala do krku, nebo co. V mnoha restauracích (teda v těch ryze japonských) mají pouze hůlky, takže na příbor zapomeňte a hybaj trénovat s hůlkami. Také se mi líbilo, že v každé restauraci je voda s ledem zadarmo a že se vůbec nedává spropitné. Často se také neplatí u číšníka/číšnice, ale u pokladny, kam zajdete s účtem, když odcházíte. Při příchodu si nemůžete sednout kamkoliv, ale obsluha vás usadí (podobně jako u nás v čínské restauraci). Vyzkoušel jsem spoustu japonských jídel, většinou to byly ryby nebo jiné mořské kreatury. Nikdy jsem ryby moc nemusel, ale Japonsko mě naučilo jíst i syrové . Připravil jsem galerii fotek japonských jídel. Pro lidi neznalé japonských znaků může být japonská restaurace problém, na jídelním lístku jsou jídla napsaná v kandži a často bez obrázků, obsluha zřídkakdy mluví Anglicky, a když náhodou ano, tak stejně ne tak dobře, abyste se dozvěděli, o jaké jídlo se jedná. Doporučuji sem chodit pouze v doprovodu Japonce 
Také jsem zjistil, že Japonci jsou děsní pivaři. Jejich pivo chutná velmi podobně jako české (akorát cena je trochu jinde). Takže když jdou chlastat, tak se načnou několika kousky piva,a pak přejdou na tvrdší – saké (日本酒 – nihonšu) nebo shochu (焼酎 – šóčů).
Japonské zahrady dotažené k dokonalosti zná téměř každý. Jak nám říkal prof. Kimura, cílem japonské zahrady je obsáhnout v ní celý svět. Japonská zahrada tedy musí obsahovat lesy, řeky, jezera, vodopády, pouště, skály, hory, louky atd., a to vše perfektně sladěné a oku lahodící. Já bych na péči o takovou zahradu rozhodně neměl nervy. Pokud vás tohle zajímá, nezapomeňte kouknout na galerii japonských zahrad. Tyto zahrady jsou často místem odpočinku. Ani se nedivím, hnedka bych si tam taky lehnul do trávy a schrupnul si . Japonské zahrady vycházejí také z filozofie jejich náboženství. Hlavními náboženstvími v Japonsku byly (a jsou) buddhismus a šintoismus, které si nijak neodporují. Jeden člověk může klidně vyznávat oboje (a také se to často stává). Díky tomu je v Japonsku neuvěřitelný počet chrámů, svatyň a jiných objektů postavených právě pro účely těchto náboženství. Několik jsme jich za náš krátký pobyt navštívili, jednalo se hlavně o Dazaifu, Itsukushima (Miyajima) a Kyoto (odkazy vedou na galerie fotek). Mnoho Japonců stále dodržuje staré náboženské zvyky, a také se v chrámech při návštěvě téměř všichni pomodlí.
K Japonsku patří samozřejmě rychlé vlaky a přesnost v jízdních řádech. Super-expresy Shinkansen jsou naprosto super. Ty nejrychlejší jezdí až 300km/h a na trase Tokio – Fukuoka přijíždějí do stanic plus mínus 30s na čas. Jejich kvalitě samozřejmě odpovídá i cena jízdenky, která je vyšší, než kdybyste letěli letadlem. Městské vlaky už nejsou úplně přesné a někdy mají i nějakou tu minutu zpoždění (hlavně v dopravní špičce). Jednou jsme měli zpoždění (asi 15 minut), že jsme pak nestihli Shinkansen. Tomu říkám pravěk. Nadšenci vlaků nechť navštíví galerii japonských dopravnách prostředků. Auta jezdí v Japonsku stejně jako v Anglii nalevo. Já tam auto neřídil, ale tahle změna je nebezpečná i pro chodce, pořád jsem se rozhlížel na špatnou stranu . Ve městech ale nebylo moc aut, protože většina lidí používá MHD nebo jezdí na kolech. Skoro všude najdete cyklostezky nebo alespoň rozšířenou krajnici. Stojany na kola jsou na každém rohu a u mnoha obchodů. To se mi líbí, snad se toho někdy v ČR také dočkáme.
Mobily nabité funkcemi, které se do ČR zatím nedostaly (a nejsem si jistý, zda se vůbec dostanou) měl téměř každý, od malých dětí až po důchodce. Nejvíc se mi líbila funkce, kdy jste pomocí mobilu vyfotili QR kód (něco jako čárový kód na zboží) a podle jeho obsahu mobil provedl nějakou funkci. Takže například na každé zastávce byl QR kód pro autobus, kdy po jeho vyfocení mobil nalezl na internetu, kde se bus nachází a kdy přijede. V kódu mohly být ale uloženy například telefonní čísla, webové adresy, otevírací doby a podobně. Super věc.
No, už mě nenapadá, co víc napsat. Pokud vás něco zajímá, tak se ptejte třeba v komentářích. Když si ještě vzpomenu, tak přihodím nějaký článek.
Nakonec ještě uvedu seznam galerií fotek, které jsem v Japonsku pořídil:
- 23065 x přečteno
