Mijakodžima 宮古島
Mijakodžima je čtvrtý největší ostrov v prefektuře Okinawa (沖縄) [google maps]. Je to také jeden z nějjižnějších ostrovů v Japonsku vůbec (leží těsně pod 25. rovnoběžkou), je na stejné úrovni jako Taiwan (Taiwan je cca 400km západně) a jižněji než Kanárské ostrovy. Na Mijakodžimu se dostanete nejlépe letadlem. Já jsem letěl z města Fukuoka s přestupem na hlavním ostrově Okinawa. Celková vzdálenost z Fukuoky je asi 1200km. Cena letenky byla zhruba 45000円.
Mijakodžima je oblíbené turistické místo, hlavně tedy pro Japonce. Nejaponce zde potkáte málokdy (všichni cizinci většinou jezdí na hlavní ostrov Okinawa). Kolem dokola jsou krásné písčité pláže nebo skalnaté útesy (viz obrázky). Voda v moři (oceánu) je čistá a kousek od břehu lehce narazíte na místa plná korálů a kolem plovoucích pestrobarevných ryb a jiných mořských potvor. Ve vnitrozemí jsou buď pole s cukrovou třtinou nebo městečko plné hotýlků, restaurací, barů a obchodů se suvenýry. Na Mijakodžimě téměř nejsou veřejné dopravní prostředky (je to opravdu malý ostrov, od shora dolů tak 40km), takže pro turisty je nejlepší půjčit si auto v půjčovně (ceny jsou OK) a projet si celý ostrov.
Na Mijakodžimě lidé používají svoje vlastní nářečí, takže někdy ani Japonci nerozumí. Například Mijakodžima se řekne "mjáku", Vítejte se řekne "mjáči", atd. Slova často začínají na "MJ".
Já, Masato a Šiho-čan na vyhlídce na východní straně ostrova. V pozadí jsou velké vlny Tichého oceánu, protože kolem Mijakodžimy (ne úplně blízko) řádil tajfun.
K Mijakodžimě patří také 3 malé ostrovy, které jsou připojené pomocí takovýchto mostů. Tento vede na ostrov Kuremadžima (来間島).
Pláže byly většinou písčité, ale semtam také skalnaté. Ve velkých vlnách to bylo někdy nebezpečné.
Fotka z tradiční hospůdky na Mijakodžimě. Servírují se tu jídla hlavně z moře, ale také dost místního tropického ovoce a různých druhů zeleniny. Tady jsem já, Šiho-čan a manželka majitele hospody. Ta byla zároveň zpěvačkou a hrála na tuhle "kytaru". V repertoáru měli hlavně tradiční okinawské a japonské písničky.
Mijakodžima je celkem turistická oblast, ale není moc zaplněná lidmi. Najít pláž, kde nikdo nebyl, bylo velmi jednoduché. Třeba tuhle jsme měli jen pro sebe 
. Dala se tady najít spousta korálů, mušlí a jiných mořských suvenýrů.
Východní strana ostrova byla celkem skalnatá. Ve vedru, které tam bylo, byl déšt z vln narážejících na skály nádherně osvěžující 
Jihovýchodní cíp ostrova nabízel takovýhle pohled. Útesy a kusy skal v moři.
Tropická zahrada byla velkým lákadlem pro turisty. Bylo to tam rozhodně hezké, palmy, kaktusy, tropičtí motýli, atd., ale bohužel to bylo jen uměle připravené. Neodpovídá to skutečné přírodě na Mijakodžimě. Tam totiž palmy a kaktusy nejsou.
Takto vypadají japonské místnosti. Rohože, po kterých se chodí naboso, a složené futony. Dále také malé stolky, u kterých se nesedí na židli, ale pouze na polštáři na zemi (nejlépe v sedu na patách, tzv. seiza).
Tak tohle byl náš penzion na Mijakodžimě. Velice levný, ale dobrý. Koupelna, pračka, kuchyňka, záchod, klimatizace... Asi za 1500円 na den.
Skalnaté pobřeží. Tato fotka je focena rovnou z horkých pramenů ONSEN 温泉.
V turistickém průvodci je napsáno, že tohle místo se nejlépe hodí pro focení západu slunce, tak jsme to jeli vyzkoušet. Toto místo se nachází na pláži Sunajama (Sunayama 砂山 písečná hora). Vypadá to celkem zajímavě.
Cestička vedoucí na pláž Sunajama (Sunayama, 砂山, písečná hora). Název odpovídá skutečnosti, než tam člověk přijde, musí překonat kopec písku.
Jako Evropan budete často budit pozornost, obzvláště na místech, kam jezdí pouze Japonci (což právě Mijakodžima je). Někdy je to ku prospěchu věci a lehce narazíte na japonské holky, které s vámi budou chtít prohodit nějaké to anglické slovo (často to je pouze Hello). Pokud na ně promluvíte něco japonsky, budou z toho na větvi 
Tohle je z jedné tradiční hospůdky, foceno po větším množství Awamori a piva. LOL.
Tyto stromy rostou napůl na suchu napůl ve vodě, podle toho, jestli je příliv nebo ne. Ve slovníku jsem našel, že český název je "mangle", jinak se jim říká z Angličtiny Mangrove.
Hospoda na Mijakodžimě s tradiční živou hudbou. V této hospodě se o hudbu postaral sám majitel se svou ženou. Překvapením bylo, že on je původně z Tokia a na Mijakodžimu přijel teprve před třemi roky.
K Mijakodžimě patří tři další malé ostrovy, které jsou připojené takovými mosty. Tento vede na Ostrov Ikema (池間島).
Na Mijakodžimě je výrobna tzv. "sněhové soli". Jedná se o speciálně vyrobenou sůl z mořské vody, která je pak jemná jako sníh. Narozdíl od běžné soli obsahuje velké množsví minerálů. Dokonce je tato sůl zařazena do Guinessovy knihy rekordů.
Východní pobřeží na Mijakodžimě. Vlny Tichého oceánu jsou díky blížícímu se tajfunu větší než obvykle.
Další z oblíbených míst na Mijakodžimě. Zátoka s lagunou, skvělé místo pro koupání bez vln.
Jedna z nejrušnějších pláží, ale i ta byla k večeru prázdná. Odpoledne se dalo jet na kajaku dál od břehu a sledovat korály a mořské ryby. Cena kajaku i s průvodcem na 90 minut byla ale nehorázných 4500円 na osobu. Ta podívaná za ty peníze stála.
- 5490 x přečteno