Fotky z Japonska 2008
Všelijaké fotky z mého měsíčního výletu do Japonska (8. srpen až 9. září 2008). Najdete zde fotky z Tokia, Čiby, Fukuoky, Mijazaki, Takačiho, Hirošimy a dalších míst.
Ama no Iwato (天岩戸) znamená v překladu „Nebeská skalní jeskyně“ (nehledejte v japonském přepisu partikuji NO, jelikož tento název pochází ze staré Japonštiny, kdy se partikule nepsaly, tehdy ještě nebyla hiragana ani katakana, jen znaky). Podle legendy o bohyni slunce Amaterasu (天照) je to jeskyně, kde se Amaterasu schovala před světem. Místo se nachází nedaleko města Takačiho (高千穂). Na její počest tam byla později vystavěna šintoistická svatyně s názvem Ama no Iwato. Japonská šintoistická mytologie je docela zajímavá, takže tu stručně shrnu příběh o Amaterasu.
Bohyně slunce Amaterasu je dcerou boha (bůh = kami 神) jménem Izanagi no Mikoto (vznikla z jeho levého oka) a má dva sourozence, Boha hromů Susanoó (čteme s pomlkou: Susano-ó) a Boha měsíce Cukujomi (Tsukuyomi). Jednoho dne se Susanoó děsně opil a začal řádit. Povedlo se mu zničit rýžová pole, které Amaterasu založila. Ucpal všechny zavlažovací kanály a do jejího paláce a jejích svatyň naházel exkrementy. Ani na požádání nepřestal a ještě hodil mrtvolu koně na její služebnice. Tím samozřejmě Amaterasu hodně naštval, a ta se na protest uzavřela v „Nebeské skalní jeskyni“ (Ama no Iwato) pomocí obrovského kamene. A protože Amaterasu je považována za zdroj všeho světla a slunečního svitu, nastala na světě temnota, kdy vše živé umíralo. Ostatní bohové se proto sešli okolo jeskyně a snažili se ji vylákat ven. Ovšem marně. Až nakonec Ame no Uzume (天宇受), Bohyně rozkoše, začala bubnovat na vědro a tancovat smyslný tanec. Při tom odhalila svá ňadra a vyhrnula si i sukni. Bohům se to samozřejmě začalo líbit a začali ji povzbuzovat a dělat pořádný rámus. Amaterasu ten rozruch začal zajímat a vykoukla z jeskyně. Zeptala se, co se děje, a dostala odpověď, že mají nového boha. Zeptala se, kdo to je, a oni ji ukázali zrcadlo. Když Amaterasu zahlédla poprvé v životě svou zářící podobu, byla velmi překvapena a vylezla z jeskyně. Vchod za ní okamžitě zavřel Tadžikara-ó (Tajikara-o). Amaterasu se pak rozhodla vrátit do paláce a svět byl zachráněn. Na obranu proti Susanoó si pořídila luk a šípy. Později její vnuk Ninigi no Mikoto pomohl Japonsku pomocí legendárního meče Kusanagi no Curugi (草薙の剣 kusanagi no tsurugi), šperku Jasakani no Magatama (八尺瓊曲玉 yasakani no magatama), a zrcadla Jata no Kagami (八咫鏡 yata no kagami).
Hora Fudži (富士山) [google maps] je nejvyšší horou v Japonsku. Měří 3776 metrů a je to aktivní sopka, která naposledy soptila v letech 1707 až 1708. Japonsky se hora Fuždi jmenuje Fudžisan (富士山), nikoliv Fudžijama (Fuji-yama), jak se uvádí v některých textech a jak je to (i v ČR) celkem běžné. Znak pro horu 山, se totiž v Japonštině čte buď Jama nebo San, kdy v tomto případě je správně SAN (neplést se zdvořilostním oslovením SAN).
Hora Fudži je velmi vysoká a viditelná z velké dálky (při dobrém počasí i z Tokia). Proto když jsem jel vlakem z města Nagoya (名古屋) do Tokia, tak se najednou všichni nahrnuli k oknu vlaku. Nejdřív jsem něvěděl proč, ale po tom, co jsem také vyhlédl z okna, jsem to pochopil. Fudži je vidět i z šinkansenu.
Říká se, že na horu Fudži by měl jednou za život vylézt každý správný Japonec. Ale vzhledem k tomu, že tam stejně není nic moc k vidění, tak se také říká, že jen blázen tam vyleze dvakrát. Já jsem tam nelezl, jen jsem se koukal z dálky. Raději jsem zapadl do Onsenu.
Hrad Kumamoto (熊本城 kumamoto-džó) se nachází ve stejnojmeném městě (tedy Kumamoto) a byl založen zhruba před 400 lety. Tento hrad sloužil jako samurajská pevnost a na svou dobu byl velmi dobře zabezpečen proti dobytí. Některé mechanismy obrany uvidíte na obrázcích. Během vzpoury v roce 1877 byl kompletně spálen a v roce 1960 ho znovu obnovili. Jenže v té době moc Japonci nedbali starobylých stavebních postupů, a tak hrad postavili rovnou z železobetonu. Z venku vypadá hezky, ale uvnitř je to semtam dost hrůza, holt železobeton se nezapře. Okolo hradu jsou zrekonstruované budovy, už naštěstí z původních materiálů. Jedna budova zůstala dokonce původní. Hrad Kumamoto je jedním z nejznámějších samurajských hradů v Japonsku (ještě pak Himedži a Macumoto). Samuraj je v podstatě voják ale urozený nebo vznešený, třeba ze šlechtické rodiny. Byli to např. ti, kteří sloužili těm nejdůležitějším a nejvznešenějším lidem v Japonsku. V tomto albu najdete i fotky tradičních samurajských obydlí zevnitř.
Jinak město Kumamoto má asi 1.4 milionu obyvatel a je hlavním městem prefektury Kumamoto. V prefektuře Kumamoto má velkou tradici jíst syrové koňské maso, tzv. Basaši (obrázek zde a zde). Do Kumamota se lehce dostanete z Fukuoky pomocí Relay Tsubame.
Galerie jídla a pití, které si můžete vychutnat v Japonsku. Album obsahuje fotky od suši, rámenu, nudlí, až po různé mořské potvory z různých částí Japonska (krom severu).
Japonci k jídlu používají hůlky a všechno jedí z mističek. Pokud se ovšem jedná o západní jídla, tak samozřejmě jedí příborem 
. Japonská strava se skládá z rýže a z velkého množství ryb a mořských živočichů a rostlin. Rýže je narozdíl od té evropské hodně lepivá (aby šla jíst hůlkami), někomu připadá jako rozvařená.
Toto album navazuje na album Japonské jídlo 1
Japonské vlaky jsou známé svojí přesností, rychlostí a pohodlím. Nějaké obrázky vlaků si může prohlédnou v albu z mé minulé návštěvy v Japonsku . Zde najdete další fotky vlaků.
Jistě každý z vás zná název Šinkansen (新幹線), neboli super-expresní vysokorychlostní vlak. V Japonsku jich jezdí spousta a spojují ta největší města na všech hlavních ostrovech. Mě se porařilo jet Šinkanseny na lince Tókaidó (Tókaidó Šinkansen 東海道新幹線) spojující města Tokio a Šin-Ósaka, pak na lince San'jó (San'you Shinkansen 山陽新幹線) spojující města Šin-Ósaka a Hakata (Fukuoka) a také na lince Kjúšú (Kyuushuu Shinkansen 九州新幹線) spojující města Šin-Jacuširo a Kagošima.
Vlaky, obzvláště pak super-expresy Šinkansen, jsou v Japonsku dost drahé (i pro Japonce). Cizinci mají naštěstí možnost zakoupit speciální jedno, dvou nebo třítýdení jízdenku na všechny vlaky JR (Japan Railways), kromě nejrychlejšího Šinkansenu Nozomi (více u obrázků). Článek o tomto lístku a dalších informacích o cestování v Japonsku je v přípravě a objeví se zde v několika týdnech.
Město Kamakura 鎌倉 leží v prefektuře Kanagawa 神奈川 jižně od Tokia 東京 [Google Maps]. Dříve to bylo velké město, ale dnes se řadí v Japonsku k těm malým (zhruba 170 tisíc obyvatel). Kamakura je velmi oblíbené turistické místo, protože se zde nachází hodně památek souvisejících hlavně s Buddhismem, například Hase-dera 長谷寺, Kótoku-in 高徳院 s Velkým Buddhou a další. Do hlavní památkové části se můžete dostat pomocí vlaku JR, ale i soukromou lokálkou Enoden (foto a více info zde), která jede hezky pomalu po pobřeží, takže si vše můžete vychutnat.
Mijakodžima je čtvrtý největší ostrov v prefektuře Okinawa (沖縄) [google maps]. Je to také jeden z nějjižnějších ostrovů v Japonsku vůbec (leží těsně pod 25. rovnoběžkou), je na stejné úrovni jako Taiwan (Taiwan je cca 400km západně) a jižněji než Kanárské ostrovy. Na Mijakodžimu se dostanete nejlépe letadlem. Já jsem letěl z města Fukuoka s přestupem na hlavním ostrově Okinawa. Celková vzdálenost z Fukuoky je asi 1200km. Cena letenky byla zhruba 45000円.
Mijakodžima je oblíbené turistické místo, hlavně tedy pro Japonce. Nejaponce zde potkáte málokdy (všichni cizinci většinou jezdí na hlavní ostrov Okinawa). Kolem dokola jsou krásné písčité pláže nebo skalnaté útesy (viz obrázky). Voda v moři (oceánu) je čistá a kousek od břehu lehce narazíte na místa plná korálů a kolem plovoucích pestrobarevných ryb a jiných mořských potvor. Ve vnitrozemí jsou buď pole s cukrovou třtinou nebo městečko plné hotýlků, restaurací, barů a obchodů se suvenýry. Na Mijakodžimě téměř nejsou veřejné dopravní prostředky (je to opravdu malý ostrov, od shora dolů tak 40km), takže pro turisty je nejlepší půjčit si auto v půjčovně (ceny jsou OK) a projet si celý ostrov.
Na Mijakodžimě lidé používají svoje vlastní nářečí, takže někdy ani Japonci nerozumí. Například Mijakodžima se řekne "mjáku", Vítejte se řekne "mjáči", atd. Slova často začínají na "MJ".
Mijazaki (宮崎 Miyazaki) je hlavním městem prefektury Mijazaki, která se nachází na jihu ostrova Kjúšú (Kyuushuu 九州). [Google maps]. Město není moc veliké, žije zde kolem 360 tísíc obyvatel. Protéká jím řeka Ojodo. Najdete zde muzeum kosmonautiky, technickou univerzitu a samozřejmě nějaké ty chrámy a svatyně. Jedna z nich se nachází na ostrově Aošima (青島 Aoshima). Na tomto ostrově je i subtropická botanická zahrada.
Několik fotek z města Nagoja (Nagoya 名古屋). Město Nagoja se nachází zhruba v polovině cesty mezi Tokiem a Ósakou [google maps]. V Nagoje například sídlí hlavní vedení firmy Toyota. Já jsem zde strávil pouze pár hodin, takže nemám žádné pořádné fotky. Můžete se tedy kouknout leda na část města okolo hlavní stanice Šinkansenů. O Nagoje se také říká, že zde jsou ty nejkrásnější ženy. Podle toho, co jsem viděl na ulici bych docela i souhlasil (sorry, ale nemám fotky 
).
Narita-san (成田山) je buddhistický chrám v městě Narita, prefektura Čiba [google maps].
Historie chrámu Narita-san sahá hodně do minulosti Japonska, kdy jeden z hlavních bohů jménem Fudómjó-ó byl uložen do chrámu a vysvěcen mnichem jménem Kóbódaiši (zakladatel Šingonského buddhismu, tj. hlavní sekty buddhismu v Japonsku) kolem roku 800 n.l.
Narita-san není jen jeden chrám, ale celý komplex budov (chrámů, bran, pagod, atd.). Jedná se o velmi důležitou památku v Japonské historii.
Haradžuku (Harajuku 原宿) je oblast kolem vlakové stanice Haradžuku v Tokiu, ve čtvrti Šibuja (Shibuya). Toto místo je známé tím, že se zde scházejí mladí lidé, nakupují oblečení a předvádějí se v co nejšílenějších oblecích. Oblečení je často inspirované mangou a anime. Jak moc jsou šílené posuďte sami. Za tyto fotky děkuji kamarádce Kláře, která strávila v Haradžuku víc času než já, a tak mohla získat tyto kvalitní kousky.
Toto album obsahuje několik fotek z okolí univerzity v Čibě. Ta se nachází naproti stanici Niši-Čiba (西千葉駅) na lince Sóbu (総武本線 sóbu-honsen) [google maps].
Univerzita je v klidném místě, obklopená spíše menšími baráčky a užšími ulicemi. Já jsem zde strávil týden. Byly ovšem pouze prázdniny, žádné vědecké bádání. Prof. Sakurai a jeho studenti mají totiž solidně vybavenou laboratoř včetně postele, sprchy a pračky. V Japonsku je totiž běžné zůstávat v laboratořích přes noc nebo dokonce i několik dní. Obzvláště u lidí provádějících delší experiment.
Svatyně Boha plodnosti se nachází ve městě Narita, zhruba 15 minut autem od chrámu Narita-san. Když mě tam kamarád Hironori vezl, tak říkal, že teď navštívíme nejlepší svatyni v Japonsku. Myslím, že měl pravdu. Posuďte sami 
.
Tato svatyně je věnována bohu Plodnosti, který má na starosti hojnou úrodu, svatby, plodnost, hladké porody a manželskou harmonii. Jako uctívaný předmět v této svatyni slouží velký kamený penis, který je mimochodem největší v Japonsku. Zhruba 2.5 metru vysoký a jeho obvod je 2.3 metru.
V období Engi (kolem roku 900 n.l.) obyčejní lidé toužili po sexuálním náboženství a stavěli podobné svatyně všude po Japonsku. Uctívali bohy, kteří měli tvar penisu nebo ženského přirození. Říká se, že když někdo vyslovil své přání ve svatyni, tak si jakoby půjčil jeden penis. Pokud se mu/jí přání splnilo, bylo nutno vyrobit dřevěný penis a s velkou pokorou ho vrátit do svatyně. Během festivalu Tori no Iči, který se koná v prosinci, se chodí po městě právě s dřevěnýni penisy. U této svatyně se také prodávají sladkosti tvaru penisu (nezkoušel jsem, páč měli zavřeno 
).
Takačiho 高千穂 (Takachiho) je malé město v prefektuře Mijazaki (宮崎 Miyazaki), má asi 15 tisíc obyvatel. [Google maps]. Je sice malé, ale z pohledu japonské historie, nebo spíš mytologie, je velice důležité. K tomuto místu se totiž vztahuje šintoistická legenda o božstvech (Amaterasu, Ninigi a dalších), o stvoření Japonska,... Je zde svatyně věnovaná bohyni slunce Amaterasu (Ama no Iwato 天岩戸).
V Takačiho je v podstatě japonský venkov, v okolí jsou buď hory nebo rýžová či jiná políčka, semtam nějaký barák. Dále zde najdete známou výrobnu japonské pálenky (Šóčú 焼酎), oblíbenou turistickou atrakci "Rokle Takačiho", a onsen.
Různé fotky z Tokia (東京, správně japonsky se vyslovuje Tókjó). Tyto fotky jsem vyfotil během své návštěvy v Tokiu a Čibě 9. srpna až 16. srpna 2008. [google maps]
Tokio je (jak všichni víte) hlavním městem Japonska. Zároveň je to i jedna ze 47 prefektur. Tokio je sídlem vlády a Japonské císařské rodiny. V překladu to znamená "východní hlavní město". Tokio se dříve jmenovalo Edo (江戸), ale když se stalo hlavním městem (předtím to bylo Kjóto), tak se přejmenovalo na Tokio. Tokio je velmi zalidněné, má zhruba 12.8 milionu obyvatel, tj. asi 5800 lidí na kilometr čtvereční.
Několik fotek útesu Umagase 馬ヶ背, který se nachází blízko mysu Hjúga v prefektuře Miyazaki. [Google Maps]. U útesu je také obrovská rokle, která je cca 200m dlouhá, 10m široká a 70 metrů hluboká.
V tomto albu naleznete fotky různých zajímavostí a věcí, které mě upoutaly. První dávku zajímavostí naleznete v tomto starším albu: Zajímavosti z výletu v roce 2006.
- 14224 x přečteno
