====== První příklad ===== 

<code C++>
#include <iostream>
</code>

Překladač načte definice standardních funkcí a proměnných z //"hlavičkového"// souboru ''iostream''
Tato //direktiva// musí být na samostatném řádku.

Ve zbýbající části programu nebude členění na jednotlivé řádky důležité. \\
Jen nesmíte jednotlivá slova nebo řetězce v uvozovkách rozdělit na více řádek. \\
Na místo jedné mezery můžete psát více mezer. \\
Mezera je nezbytná tam, kde by se setkala písmena nebo číslice ze dvou po sobě následujících slov.

<code C++>
using namespace std;
</code>

Identifikátory (jména proměnných, funkcí, ...) mohou být ve velkých projektech //"schována"// do //prostorů jmen// (**namespace**). \\
Standardní prostor jmen se jmenuje **std**. \\
Identifikátory **cout** a **endl** pocházející z tohoto prostoru zapisujeme pomocí dvou dvojtecěk ve tvaru **std::cout** a **std::endl**. \\
Pozn: mezery nejsou dovoleny uvnitř identifikátorů **std**, **cout** ani mezi dvojtečkami **::**, ale můžeme psát **std  ::  cout**.

Pokud se chceme vyhnout neustálému psaní **std::**, použijeme 

<code C++>
using namespace std;
</code>

Pokud nyní napíšeme identifikátor **cout**, překladač jméno **cout** hledá mezi našimi deklarovanými identifikátory, \\
tam **cout** nenajde a pokračuje s hledáním v prostoru jmen **std**.

<code C++>
int main ()
{
    cout << "Hello" << endl;
}
</code>

V předešlém kódu vidíme deklaraci (definici) funkce **main**. \\
Jazyky C a C++ při startu programu spouští právě funkci **main**. \\

V následujícím textu budu používat značku :?: pro poznámky, které můžete při prvním čtení přeskočit. \\
:?: Výsledkem funkce main má být celé číslo (**int**). \\
( V současných verzích C++ má funkce main dovoleno nic nevracet, ale logičtější by bylo napsat.)

<code C++>
#include <iostream>
using namespace std;
int main ()
{
    cout << "Hello" << endl;
    return 0;
}
</code>

:?: ( Výsledek funkce main, v našem případě je to nula, můžeme testovat např. v skriktovacích jazycích ze kterých jsme náš program spustili. )

//Příkazy// tvořící tělo funkce zapisujeme do složených závorek **{ }** . 

Jednoduché příkazy jsou ukončeny středníkem **;** .

V dvojitých uvozovkách zapisujeme řetězce znaků. \\
//Pokud v nich uvedeme mezery, tak jsou mezery součástí textu.// \\
//Řetězce musí být na jedné řádce, konce řádek zatím neumíme do řetězců zapisovat.// \\

Konec řádku na výstupu vytvoříme //manipulátorem// **endl**.